Za komančov neexistoval štátny dlh, nie vobec.

Petr Čech, celková karma nula.

26. tys taky osmi - janko ,čo?

hokejis, zadĺženosť ČSSR bola ku koncu 80. rokov prakticky na nule...

J.tull , ty si robil ekonóma ? 🙂

the X, nie, ale pamätám si z toho obdobia vyhlásenia mnohých vtedajších ekonómov, včítane tých, ktorí pripravovali reformy /napr. Klausa... /, ktorí hovorili o tom, že reformy nebudú také bolestivé ako v iných krajinách, pretože naša východzia pozícia je z postsoc. krajín najlepšia a to aj vďaka prakticky nulovej /pasíva sa rovnajú aktívam/ zadlženosti...

10. odkaz

the X, domnieval som sa, že je reč o zahraničnej zadlženosti... ako aj o koncu socíka, nie o jeho 60. rokoch... ako spomína Pravý priestor... nesedí celkom ani tvrdenie o vnútornej zadlženosti, pokiaľ máme na mysli posledné soc. roky...

V r. 1948 zažívá ČSR nejtragičtější událost v dějinách, komunistický „Vítězný“ únor, není potřeba nic dodávat. V r. 1953 komunisti provedli měnovou reformu (faktický bankrot státu). Připravili o starobní důchody a úspory miliony lidí. Rudá armáda nás neosvobodila, vehnala nás do komunistické totality a okupovala nás 40 let). Sovětští komunisti nás vyssávali jak dojnou krávu. Známe-li ekonomickou úroveň předválečného Československa a stav z konce 80. let, můžeme alespoň zhruba odhadnout škody způsobené komunistickým režimem. Na žebříčku nejbohatších zemí světa v roce 1924 se Československo umístilo na desátém místě. V roce 1980 jsme již dávno nepatřili do první desítky nejvyspělejších zemí. Před 2.SV jsem byli desátou ekonomicky nejvyspělejší zemí světa. Představte si to, po 2.SV. Nepoškozená infrastruktura, výrobní i zemědělské kapacity. Průměrné platy dnes mohly být 80 000,-, důchody 50 000,- a ještě nižší ceny v obchodech! To není snění, to byla skutečná šance! Měli jsme jednu z největších příležitostí v dějinách. Díky komunistům jsme drancovali zemi budováním socialismu. Státní dluh za komunistů byl několikanásobně vyšší než dnes. Škoda, kterou způsobili je tak velká, že ji nelze nikdy splatit. Nezapomínejme na skutečnost, že Světová banka neuznávala komunistické makroekonomické statistiky, protože byly falšovány. Falšování bylo součástí třídního boje s kapitalismem. Nejjednodušším trikem komunistů bylo udržovat dluhy ve státních podnicích tak, aby se nepromítly do státního rozpočtu. Bylo to jednoduché. Všechny podniky komunisti ukradli a byly ve vlastnictví státu. Podle zprávy ministra financí ČSSR J. Žáka ze 14. 6. 1988 byl dluh ve volně směnitelných měnách československých bank 3,7 mld

👍: Osvietený

the X, nahodila sa mnoho tém, ktoré sú o inom než o našej zahraničnej či vnútornej zadlženosti, na konci socíku ... nebudem sa k všetkému preto vyjadrovať. Podľa toho, čo píšeš, boli Valtr Komárek, Václav Klaus, Vladimír Dlouhý, Tomáš Ježek a mnohí ďalší ekonómovia diletantmi? Pretože unisono hovorili o nulovej zahraničnej zadlženosti, v porovnaní s ostatnými postsoc. štátmi, o dobrej ekonomickej kondícii nášho štátu...
Ešte pricapím
Několik údajů: hrubá zadluženost československých bank, tj. stav zahraničních dluhů ve volně směnitelných měnách, činil k 1. lednu tohoto roku cca 3,7 mld. dolarů. Čistá zadluženost československých bank, tj. hrubá zadluženost snížená o aktiva bank, k témuž datu činila 1,7 mld. dolarů. Vedle bank vstupují do mezinárodních úvěrových vztahů i další instituce, zejména vláda, jde o vládní úvěry, ale i podniky. V této nebankovní sféře je pozice Československa ve volně směnitelných měnách aktivní. To znamená, že máme vůči zahraničí pohledávky. Jejich stav k 1. 1. tohoto roku činil zhruba 2 mld. dolarů. To znamená, že aktiva v nebankovní sféře převyšují čistou zadluženost bank o 300 mil. dolarů. celý prepis odkaz


Ešte otázky, koľko rokov si mala v roku 1989, v ktorom podniku si pracovala a v akej profesii... ergo - aké máš osobné skúsenosti z toho obdobia?

Preto sme to dotiahli za 40 rokov tesne za Nepál

odkaz

A týchto novodobých 30 rokoch nás dokonca predbehli aj indiánske kmene z Brazílie.

Trojkilové chleby peču za 4 kčs

**** peču.

Často však možno naďalej počuť povzdychy, ako bolo za "starého režimu" dobre.

Bez ohľadu na to, či sa za socializmu naozaj žilo lepšie, kľúčovou sa javí byť otázka, prečo nevydržal konkurenčný tlak kapitalizmu a padol. Teda aspoň v tej podobe, ako ho poznali postkomunistické štáty.

Jednou z najvážnejších príčin bolo príliš veľké plytvanie, vyplýva z odpovedí analytikov. No jeden z nich zdôraznil, že vážnejším problémom než ekonomika bol v socializme pocit neslobody.

Zlom v 70. rokoch

Z pohľadu ekonómov prehrali socialistické štáty súboj s kapitalistickými, pretože boli menej účelné vo využívaní zdrojov.

Napríklad každý mal nárok na prácu a tak sa živili aj podniky, ktoré by v kapitalizme neprežili.

Nízke rozdiely medzi platmi usilovných a lenivých pracovníkov znižovali motiváciu zlepšovať sa. Socialistické krajiny síce napriek tomu dokázali relatívne dlho držať krok so "západom", no v sedemdesiatych rokoch 20. storočia sa to zmenilo.

V kapitalistických štátoch totiž dokázali lepšie prepojiť výrobu s výskumom a vedeckým bádaním, čo spôsobilo, že nové, kvalitné a tým pádom žiadané autá, prístroje či počítače sa vyrábali práve tam.

"V zásade platí, že socializmus nedokázal motivovať k vedecko- technickému pokroku," zhrnul analytik spoločnosti Capital Markets Vladimír Gešperík.

"Centrálny plánovač ani pri tých najlepších úmysloch nedokáže vyrátať, koľko kusov klincov budú ľudia o tri roky potrebovať, a koľko železa na to bude treba. To dokáže len trhová súťaž s voľnou tvorbou cien," napísal Martin Vlachynsky z INESS.

"Socializmus využíval zdroje s ďaleko nižšou produktivitou, ako v značnej miere trhové ekonomiky na západe, a dokázal tak vyprodukovať značne menej pre ľudí žijúcich v krajinách so socialistickým zriadením. Dôsledkom bolo ekonomické zaostávanie," pridal sa Kamil Boros z X-trade Brokers.

Na strane druhej, socializmus podľa neho skončil najmä preto, že ľudom chýbala sloboda.

Socializmus vracia úder

V súboji so socializmom zaznamenal kapitalizmus veľké víťazstvo - zriadenie prežilo už len v Číne, Vietname, Severnej Kórei a na Kube, pričom okrem Kórei sa režimy značne uvoľňujú - ale ani kapitalizmus sa nevyhol dramatickej kríze.

Práve od spomínaných sedemdesiatych rokov začali rásť dlhy domácností aj štátov do súčasných katastrofálnych úrovní.

"Aktuálna kríza vznikla, pretože vďaka úverom bolo HDP v minulosti vyššie, ako by bolo bez úverov. Teraz je čas tieto úvery splácať," poznamenal Gešperík.

Kedže si však medzičasom ľudia zvykli na množstvo "socialistických" výhod, ktoré im kapitalizmus poskytuje, napríklad prídavky na deti, návrhy politikov na škrtanie verejných výdavkov narážajú na odpor. Voliči navyše politikom často nedôverujú. Sú presvedčení, že zverené peniaze "rozkrádajú".

Pod vplyvom týchto okolností sa predstavitelia štátov snažia udržať životnú úroveň za cenu obrovského štátneho dlhu.

V poslednom období je majstrom v jeho kopení vzor kapitalizmu a demokracie - USA. Každý rok nasmeruje štát do ekonomiky cez nové dlhy obrovskú sumu asi bilióna dolárov, čím vplyv vlády na hospodárstvo rastie priam do socialistických úrovní.

"Súčasný systém je taký mačkopes. Do ekonomiky dokáže štát vo veľkej miere zasiahnuť práve skrz dlh. Napríklad tým, že sa sám zadlžuje, tak odoberá zdroje od súkromnej sféry," priblížil Boros.

Ako dlho sa týmto spôsobom podarí kolaps oddialiť, experti nedokážu odhadnúť.