Subkultúry dneška alebo úpadok človeka všeobecne?

Subkultúry dneška

Paradoxy alternativní kultury

Co mají společného příznivci hip hopu, freetekna, punku, skinheadi, neohippies, metalisté a další? Dění v subkulturách věnujeme v roce 2009 novou pravidelnou rubriku. Pro začátek si vymezme prostor a objasněme pojmy.

Snaha o vydělení z většinové společnosti vede v mnoha případech k začlenění se do nejrůznějších subkultur, jež jsou charakterizovány specifickým slangem, oděvem, myšlenkami – ale i paradoxní uniformitou. Míra důležitosti ideálů, které lidé ze subkultur vyznávají, je přísně individuální; někde se myšlenky vytratily a zůstalo jen pozlátko v podobě uniformních znaků i (ne)myšlení, jinde se daří svébytným alternativám.

Není to jen mládež

Slovo subkultura nás zajímá ve své alternativně kulturní podobě. Existuje obecné přesvědčení, že nejrůznější příznivci jednotlivých subkultur (hip hop, freetekno, punk, skinheadi, neohippies, metalisté, hooligans atd.) jsou bez výjimky mladí a nedospělí. Až vyrostou, subkulturu opustí, což bude jeden z hlavních příznaků jejich dospělosti, vyzrálosti a připravenosti na spořádaný život. Jsou to prostě jen fanoušci svého druhu, kteří postupem času zkrátka fandit přestanou. Tento, jen částečně platný mýtus má doložit nedospělost a nevyspělost moderních subkultur a přesně ve stylu předsudečného jednání má jakékoliv hlubší přemýšlení o nich zastavit už v počátku. Kouzelným příkladem může být vpravdě bulvární (dosud nepřekonaný ani nenapravený) článek Martiny Overstreet (Právo, příloha Salon, 19. 8. 2004), v němž se autorka pokusila o definici „městských subkultur“, přičemž jen zopakovala všeobecně rozšířené heterostereotypy, které se spíš než do literární přílohy deníku hodí do televize Nova („Technař žije víceméně z podstaty a kbelíku plného ketaminu, pro jehož hladký převoz přes hranice za sebou táhne ještě klec s třesoucím se poníkem, kterému drogu legálně předepsal veterinář.“). Na to pak už stačí naroubovat psychologické banality o pubescentní vzpouře, o frustraci, pocitu generačního vyčlenění, a jednoduchou rovnici můžeme s klidem uzavřít. Ty neznámé v ní ale přitom stále neznáme.

etc. zaujímavý článok odkaz

Hmm, neviem, či je to len o úpadku undergroundu... možno je to pár bližších udalostí, že to vo mne asociuje, ale necítite v tom celokový úpadok dnešného človeka? A najmä presne nás mladých?

A všeobecne vznik úžasného trendu pokryteckého pseudoidealizmu?

Trošku zabŕdnem aj do práve internetu, kde sa ľudia virtuálne bijú do pŕs za vznešené ideály, hlásia sa k neuveriteľnému humanizmu, ale potom vypnú fóra, portály, facebook, twitter, pokec a idú si takto "spokojní sami so sebou" sadnúť na pivo a vychutnávať obdiv priateľov, ktorí videli ich "snahu" na internete.

Papier vraj znesie všetko, ale obrazovka ešte omnoho viac.