Skreslený pohľad

Už jste sa někdy zadívali na druhé lidé stejného věku s tým divným pocitem :
„Snáď nevypadám tak staře?“
Jestli áno, tak tenhle sa vám bude určitě libit.
Seděla sem v čakárně svého nového zubaře, a prohlížela si to tam. Zahledla jsem i diplom, který uvaděl jmeno sveho majitele. Najednou jsem si spomněla - vysoky, hezky, tmavovlasy kluk stejneho jmena se mnou chodil na gympl – už je to nějakych 40 let. Že by to byl tentýž chlapik, na kterého sem vtedy měla tajný zálusk?
Kdyz jsem ho však uviděla, rychle jsem podobne myšlenky zahodila. Tento téměž plešaty prošedivěly muž s vrasčitým obličejem ten byl priliš starý, než aby mohol tehdy být mým spolužákem.
Nebo že - by???
Poté, co mi prohlédl zuby, jsem se ho zeptala, jestli nechodil na gymnazium Klementa Gottwalda. Áno. Áno chodil jsem tam. Byl jsem jedním z nejlepších, zapýřil se.
„ A kdy jste maturoval?“ zeptala jsem se.
Odpověděl : „V šedesátem šestém. Proč se ptáte?“
„Tak to jste byl v mé třídě!“ Prohlásila jsem nadšeně.
Pozorně si mě začal prohlížet .
A pak sa ten hnusný, starý vrásčitý chlap zeptal : „ A co jste učila?“

..ponaučenie..kto sa povyšuje, bude ponížený..

...a prví budú poslednými ...To je tuším aj v Biblii :-)

z tejto príhody by som ani tak nevyvodzovala takýto výrok.., človek si po rokoch nemusí pamätať,..a tiež čas robí svoje ..človek sa celkovo mení..))

áno, hodí sa tu viacero výrokov a ten má zrovna napadol.)

Krasa je pominutelna...

tak ako všetko...