Hoď ma hore
prihlásenie:
Registrácia  |  Zabudnuté heslo
tu sa nachádzate: hlavná stránka  politika  téma
kategórie:  

Sedem zákonov rozpadu civilizácie/spoločnosti

6
reakcií
154
prečítaní
Tému 22. septembra 2020, 18:08 založil Kasafran.

podobné témy:

názov témy
posledná
reakcií
19. 05. 2020
19
15. 08. 2018
124
04. 03. 2017
12
22. 11. 2011
2
 
 


1.
označiť príspevok

Kasafran
   22. 9. 2020, 18:08 avatar
Před dvěma tisíciletími se udála obrovská změna, která významně zasáhla duchovní oblast života. Dnes se opět odehrává zásadní změna v lidské společnosti – v oblasti organizace lidských vzájemných vztahů. Každá společnost či civilizace má svůj počátek i konec, a to platí i pro současnou globální ekonomiku. Jedna éra končí ale druhá začíná. Nyní stojíme na prahu této změny.

Přední světový egyptolog Prof. Bárta zabývající se vzestupy a pády civilizací upozornil na sedm zákonů rozpadu civilizace/společnosti:

1.Všechny společnosti a civilizace jsou konečné. Mají počátek a konec. Na jejich počátku i konci je konflikt.

2.Ke změnám dochází skokově. To, co změnu spouští zpravidla není hlavní příčinou změny.

3.To, co přivede společnost na vrchol, to ji i zahubí.

4.Každou společnost udržuje při životě funkční (i nepsaná) společenská smlouva mezi elitami a většinovou populací.

5.Každá společnost je založena na sdílených hodnotách a implicitním (podvědomém) resp. nekanonizovaném (nepsaném) právu, leadershipu (vůdcovství) a vizi.

6.Úspěch každé společnosti závisí na její schopnosti adaptace na vnější vlivy a měnícím se přírodním prostředí.

7.Každá společnost je omezena objektivně levnými zdroji energie.

Není pochyb, že takovou změnu prožíváme v těchto dnech. Krizi, které čelíme odstartoval virus neboli konflikt a označil nám konec a následný začátek celé nové epochy.

Jedná se o skokovou změnu neboli krizi pádu efektivity kapitálu, tedy toho, co tuto společnost dovedlo na vrchol. Kdybychom si prošli každý ze sedmi uvedených bodů, tak dospějeme k názoru, že se již všechny body naplnily nebo vyčerpaly.

Zakladatel ekonomie Adam Smith předpověděl krizi efektivity kapitálu, když popsal, že kapitalismus má svůj začátek a konec. Kapitalismus může fungovat pouze za předpokladu, že může neustále růst a expandovat. Planeta země má své fyzické hranice, tudíž i kapitalismus při své expanzi na své hranice narazil. Ekonomové první krizi vyřešili uplatněním dalších druhů expanze – expanzí v kvalitě a v čase.

Snížení životnosti výrobků přinutilo lidi kupovat nové výrobky a spotřebitelský úvěr dovolil spotřebitelům pořídit si to, co by si mohli koupit až v budoucnu. Podnikatelé inkasovali zisky, které by také získali až v budoucnu.

To nás přivedlo k masivnímu zadlužení obyvatelstva i států. Kapitalismus už nemá možnost další expanze. Navíc se dramaticky projevuje role fiktivního, spekulativního kapitálu. Spekulativní kapitál tvoří bankovní úroky a ničím nekryté peníze, přesněji řečeno bankovky, které jsou hříčkou v rukou spekulantů, bankéřů a lidí, kteří sice zákonnou cestou, ale bez jakéhokoliv krytí, tisknou obrovské množství peněz, za které si pak kupují hospodářské statky na jejichž vybudování bylo spotřebováno mnoho sil a prostředků běžných pracujících lidí. Tito běžní lidé pak přichází o svůj majetek vytvořený prací a předávají ho spekulantům, kteří si peníze natiskli.

 Pokud je poměr spekulativního kapitálu k reálnému v poměru alespoň 1:1, tak je ještě dobře, ale po roce 1971 se tento poměr výrazně měnil ve prospěch spekulativního kapitálu a dnes je přibližně tento poměr 40:1.

Je jasné, že EKONOMIKA takovýto nepoměr neunese a v důsledku spekulací končí! Je třeba se vrátit nazpět k HOSPODÁŘSTVÍ.

EKONOMIKA se nerovná HOSPODÁŘSTVÍ!

Dnes si tato slova zaměňujeme, a to je špatně.

HOSPODÁŘSTVÍ je vytváření hospodářských statků, tedy budov, mostů, silnic, továren, pěstování a chov zemědělských produktů, výroba potravin, výroba nejrůznějších výrobků a provádění služeb pro potřeby lidstva. Mezi tato hospodářská aktiva můžeme zařadit i intelektuální vlastnosti obyvatelstva, přírodní zdroje a schopnost (znalost) takové zdroje využívat atd.

V okamžiku, kdy hospodářské statky oceníme penězi a zahájíme sledování, srovnávání a hodnocení už jenom čísel (peněz) – nastává EKONOMIKA a hospodářské statky se nazývají kapitálem. Protože ekonomika už vyčerpala všechny možnosti expanze, nemůže dál pokračovat a spekulativní kapitál vyšrouboval dluhy do nesplatitelných výšek, je jasné, že kapitalismus splnil všech sedm bodů profesora Bárty a dostal se do polohy zlomu.

Koronavirus je oním startovacím prvkem, nikoliv příčinou pádu současné ekonomiky.

Pád se týká EKONOMIKY ale nikoliv HOSPODÁŘSTVÍ!

Silnice, mosty, domy, továrny i znalosti zůstanou. Co se zhroutí je jejich finanční ohodnocení – tedy EKONOMIKA.

Jaké máme dnes možnosti.

Musíme pojmenovat základní problémy.

Kapitalismus skončil 1.3.2020 kdy vir vstoupil do České republiky a spustil sérii změn.

Globální ekonomika není schopna reagovat na vnější vlivy a jednotlivé státy se začnou přebudovávat na lokální potřeby. Již dnes to vidíme v přímém přenosu. Struktura hospodářství se proto musí zásadně změnit. Není to nic neobvyklého, naposledy takovou změnou prošla Česká republika po 17.11.1989 z východní orientace na západní a nyní to bude na lokální. Lokální strukturou hospodářství se intenzivně zabývá USA.

První krok musí být uvědomění, že automobilový trh se může zhroutit, přitom na automobilovém trhu je české hospodářství založeno. S automobily se jezdí velmi málo. Podle statistiky automobily nejezdí a stojí na místě v průměru 95 % svého času. To znamená, že auta se v podstatě vyrábí pro skladování, tento sklad je držen úvěrem a auta se skladují v ulicích našich měst, vesnic a domácností. Projeďte se Prahou, Brnem nebo Ostravou, kde parkoviště a ulice jsou jedním obrovským skladem aut.

Každá technologie, která má využitelnost 5 % je přinejmenším k zamyšlení, zda má smysl. Současná masová výroba aut nemá budoucnost! Osobní doprava se musí přeformulovat a výroba aut bude drasticky omezena – v podstatě už dnes výroba aut stojí.

Co dělat? Nic se neděje na lusknutí prstu. Proto každou zásadní změnu předchází přechodné období. V našem případě v přechodném období je třeba provést následující změny:

1.Zastavit možnost nakupovat u nás hospodářské statky za spekulativní kapitál a zamezit vývoz zisku ze spekulativního kapitálu za hranice ČR (tj. zejména zisk bank a zisk zahraničních investorů).

2.Protože výkon hospodářství ČR, zejména při zkolabováni automobilového trhu, poklesne cca na 50 %, tak bude nezbytné podržet lidi „nad vodou“ do doby, než se hospodářství konsoliduje. Toto období překlene „základní nepodmíněný příjem“ pro všechny občany ČR vč. dětí, bez rozdílu.

3.Stát se ujme role hospodáře a bude úkolovat podniky pro přestavbu na produkty, potřebné pro vlastní spotřebu ČR, protože možnost dovozu čehokoliv ze zahraničí bude omezena, stejně jako export z ČR do zahraničí bude minimální.
 
4.Stát zajistí peníze pro tyto investice, které musí mít jasný smysl a účel. Tyto nové výrobny musí být maximálně automatizované a robotizované.

5.Není již cílem zaměstnat lidi, ale zajistit lidem všechno potřebné (střechu nad hlavou, jídlo, věci, kulturu atd.).

6.Práce nebude pro lidi nutností ale jen možností, jak si zvýšit svoje příjmy nad rámec základního nepodmíněného příjmu. Svět se už nevrátí do starých kolejí! Žádný ekonom ani ekonomická rada nezastaví pád ekonomiky. V podstatě každý ekonom je příliš zatížen ekonomickými pravidly a má je takříkajíc pod kůží, takže vytvoření nového typu hospodaření s jinými pravidly nebudou dělat ekonomové, ale bude třeba najít někoho jiného - „hospodáře“.

Jenom dobrý hospodář může společnost vymanévrovat ze současné nastupující ekonomické katastrofy.

Není třeba se bát základního nepodmíněného příjmu. Je to jednoduchý mechanizmus, který v této kritické době srozumitelně všem zabezpečí základní potřeby obyvatelstva. Přitom to bude vztah přímo občana se státem bez prostřednictví jakéhokoliv podnikatelského subjektu, tedy občan nebude existenčně vázán na podnikatelský subjekt. Ekonomický pád firem lidi přežijí a stát bude mít volné ruce pro přestavbu hospodářství pro produkci věcí potřebných.

Podnik, který nebude mít budoucnost v novém hospodářském modelu nechá stát padnout a do jiných firem může stát vstoupit. Třetí skupina to zvládne bez zásahu, přitom i tato skupina pocítí výhodu nepodmíněného příjmu. Spotřeba trhu bude podpořena a lidé nebudou ze strachu o budoucnost donuceni zavést extra úsporný mód, který by spotřebu dále zhoršoval. Životní úroveň se může tímto opatřením částečně stabilizovat.

Základní nepodmíněný příjem není žádný socialistický výmysl, ale mechanizmus, jak může stát jednoduše stabilizovat společnost a uvolnit si ruce krizového řízení při změně struktury hospodářství.

 Velká část obyvatelstva je už dnes placena ze státních prostředků. Nejenom důchodci, ale obrovská skupina státních, krajských i obecních úředníků, policie, armáda, školství, zdravotnictví (i to soukromé, je placeno ze zdravotního pojištění) dále část stavebnictví (z veřejných zakázek) sektor justice atd. Nepřímo jsou pak z jejich příjmů placeny nejrůznější služby jako nájmy, stravování, kadeřníci, dopravci i výrobci nejrůznějšího zboží.

Ukazatelem objemu státních financí je „den daňové svobody“, který nám říká, že přibližně polovina příjmů všech obyvatel je odevzdávána státu, který tyto prostředky pak zpět rozděluje. V případě dosavadního modelu ekonomiky, tedy „GLOBÁLNÍHO“ modelu velká část těchto prostředků od nás odcházela do zahraničí, protože postavení ČR bylo v jedné z podřízených globálních kategorií a přispívali jsme na životní úroveň výše postavených států, např. Rakouska, Německa, Belgie, Francie apod.

Přejdeme-li na „LOKÁLNÍ“ model hospodaření, pak všechny tyto prostředky anebo velká většina z nich zůstane doma! Jenom banky v cizích rukou odsávají od nás ročně okolo 200 miliard Kč do zahraničí, úlevy na daních převážně zahraničním investorům představují dalších 300 mld. Kč.

ČNB před několika lety odsála z našich peněženek přes 3.000 miliard Kč do zahraničí pod záminkou podpory exportu. Tedy přechodem na lokální ekonomiku vznikne v ČR úspora přes 1.000 miliard Kč ročně, a to je částka převyšující náklady na základní nepodmíněný příjem.

Rostislav Čuba a Petr Blahynka
Slušovice 13.4.2020


2.
označiť príspevok

gabriel pb
   22. 9. 2020, 18:58 avatar
aby mimozemšťania dali veci do recyklovanej firmy a podniku, slováci a česi by mali žiť poriadkumilovným životom a umývať wc po umytej a krásnej kúpeľni. Spomínajte nato, že mimozemšťania sú tvory živé a chcú milovať slovákov a čechom svojským spôsobom a zaručia vám hviezdne bohatstvo. Vám zaručia všetko čo vám chýba a určia vám nové kvetinové šaty a medové vôňe, aby ste žili šťastný a zaslužný život. Vzdelanie budete potrebovať od veľkých ľudí s veľkým srdcom a mimozemšťania sa budú smiať a praskať od umu ľudského života. Bolo by barčo hľadať na česku, keby slovensko dovolenkovalo s naivnými čechmi.


3.
označiť príspevok

gabriel pb
   22. 9. 2020, 18:58 avatar
ďakujeme mimozemšťania


4.
označiť príspevok

gabriel pb
   22. 9. 2020, 19:40 avatar
Sia - Breathe Me (Original Video)


5.
označiť príspevok

Osvietený muž
   22. 9. 2020, 19:55 avatar
Prognostikom tieto čísla zase boli utajené                   

http://www.youtube.com/watch?v=bBu7q-0eRRM Tento odkaz smeruje mimo DF.sk


6.
označiť príspevok

Osvietený muž
   22. 9. 2020, 19:59 avatar
A teraz trocha reality z Potemkinovej dediny sudruhov

Ekonomika na Slovensku na konci československého komunistického režimu

Ani sa nám nechce veriť, že tomu bude už 30 rokov, ktoré utiekli ako voda, od toho významného medzníka slovenských i československých dejín, ktorým sa stala Nežná revolúcia. A tak už i s istým časovým odstupom sa môžeme pozrieť na obdobie konca 80. rokov.

Prekonali sme obdobie absolútneho obdivu voči neoliberalizmu v ekonomike, zásadného odmietania priam akýchkoľvek zásahov štátu do tejto oblasti, otrasov súvisiacich so zmenami v sociálnej politike a tak i cez prizmu prežitých tridsiatich rokov sa môžeme hádam s väčšou znalosťou veci vrátiť do 80. rokov 20. storočia.

Samozrejme, istý subjektivizmus k hodnoteniu vždy patrí a tomu sa nevyhneme ani pri našej téme. Inak sa bude pozerať na obdobie predsa len istých sociálnych istôt dnešný nezamestnaný či poberajúci minimálnu mzdu, inak úspešný manažér.

Ôsma päťročnica a zaostávanie

Pre zásadné hodnotenie československej tzv. socialistickej ekonomiky, existujúcej od roku 1948, platí téza českého ekonóma Otakara Turka. Z nej vyplýva, že situácia v ekonomickej oblasti nebola tou najpodstatnejšou príčinou pádu režimu v roku 1989, aj keď „funkčné chyby komunistického ekonomického systému významným spôsobom“ k nemu prispeli.

Ľudia mali za existencie daného režimu zabezpečené právo na prácu, nemohla existovať a oficiálne ani nejestvovala nezamestnanosť, bola zabezpečená tiež istá úroveň sociálnej a zdravotnej starostlivosti, bezplatný školský systém...

Na druhej strane československá ekonomika po odmietnutí Šikovej reformy a úplnom rehabilitovaní systému centrálne riadeného hospodárstva na samom konci 60. rokov napriek pomalému rastu v ďalšom období postupne stále viac a viac zaostávala za vyspelými západnými krajinami.

Nedokázala aplikovať moderné technológie a spôsoby výroby (samozrejme, to neznamená, že v konkrétnych priemyselných či poľnohospodárskych podnikoch sa neaplikovali i moderné spôsoby výroby), uskutočniť skutočnú reštrukturalizáciu a ani sa priblížiť k métam informačnej spoločnosti.

Existenciu hospodárskych problémov si samozrejme uvedomovali i predstavitelia vtedajšej štátnej moci, mali dostatok informácií i analýz. V 8. päťročnici, ktorá sa začínala rokom 1986, bolo preto zámerom komunistického režimu urýchlenie sociálno-ekonomického vývoja v Československu.

Ten mal byť, podobne ako už v predchádzajúcich obdobiach, založený na intenzívnych faktoroch rastu, vďaka čomu mal národný dôchodok každoročne rásť o 3,5 %.

V skutočnosti sa však vývoj za prvé tri roky päťročnice výrazne odlišoval od jej pôvodných cieľov. V každom z troch rokov sa dosiahol národný dôchodok o päť miliárd Kčs nižší, ako bol pôvodne plánovaný.

I na oficiálnej úrovni sa uznávalo, že stále pretrvávajú „rozsiahle systémové i vecné deformácie reprodukčného procesu... založené v pôsobení existujúceho hospodárskeho mechanizmu“.

Z medzinárodných porovnaní vyplývalo, že sa ďalej prehlbuje zaostávanie československej ekonomiky za najvyspelejšími krajinami „v technike a tým i v ekonomike“.

V súvislosti so zahranično-obchodnou problematikou sa v dobových materiáloch (marec 1989) v Československu objavujú už také tézy, ako napríklad: „Mnohé naše výrobky nie je možné na iných než tradičných trhoch relatívne obmedzeného okruhu rozvojových krajín uplatniť vôbec.“

Aj preto sa ešte na samom konci existencie komunistického režimu jeho predstavitelia snažili o prípravu novej ekonomickej reformy, pripravili jej podstatné časti, nestihli ju však už realizovať.

„Za komunistov bolo lepšie“

Do dnešných dní prežívajú ilúzie a fámy o výrobe špeciálnej techniky. Faktom však je, že už v roku 1988 uvažovala čs. vláda o nutnosti postupnej konverzie a utlmení výroby ťažkých zbraní, tankov a pod.

Ak totiž vláda chcela zabezpečiť predaj špeciálnej techniky do tzv. rozvojových krajín, často im musela najprv zabezpečiť pôžičky v dolároch, za ktoré boli následne zbrane kupované, no z týchto pôžičiek sa následne stávali nedobytné úvery. Tento problém bol spojený hlavne s takými krajinami ako Sýria, Líbya a Irak.

Na druhej strane však Československo ako štát v porovnaní s viacerými krajinami východného bloku nehospodárilo zle. Podľa oficiálnych údajov Štátnej banky československej k 30. septembru 1989 dosiahla hrubá zadlženosť 105,7 mld. Kčs, teda len 6,9 mld. dolárov.

Dôležité z hľadiska devízovej pozície štátu však bolo, že kým záväzky boli nesporné a bolo ich nutné v stanovených lehotách splácať, časť pohľadávok bola nebonitných a nesplácaných v príslušnej dobe – k spomínanému dátumu boli na úrovni 25,5 mld. Kčs.

Ku koncu 80. rokov 20. storočia teda zápasila československá ekonomika s mnohými problémami. Tie pritom vyplývali tak z celkového jej zamerania, v mnohom determinované jej základnou koncepciou spojenou ešte so začiatkom 50. rokov – teda s tzv. oceľovou koncepciou rozvoja, ktorú vlastne nedokázala počas desaťročí opustiť, ako i z podstaty tzv. socialistickej plánovanej ekonomiky. Na druhej strane sa jej však darilo do istej miery zabezpečovať plnenie jej základných úloh.

Nemôžeme tvrdiť, že by sa na konci 80. rokov udiali masové akcie či demonštrácie, v ktorých by obyvatelia krajiny protestovali napríklad proti nízkej životnej úrovni, respektíve že by existoval masívny nedostatok spotrebných tovarov či potravín v obchodnej sieti.

V podstate by sa dalo povedať, že obyvatelia Československa boli akoby už zvyknutí na ten štandard (relatívne nízky v porovnaní so súčasnosťou), ktorý im tento režim ponúkal v období normalizácie.

Samozrejme, dnes sa dajú napríklad pomocou inflačnej kalkulačky, s ktorou prišla spoločnosť Ineko, detailne porovnávať ceny jednotlivých komodít, spotrebného tovaru, potravín a pod.

Ak by sme porovnávali ceny so súčasnosťou, vo všeobecnosti by sme mohli konštatovať, že boli pomerne vysoké ceny potravín (v porovnaní s vtedajšími platmi), no i ďalších spotrebných tovarov.

Mimoriadne vysoké boli napríklad ceny elektroniky, hlavne tej dovážanej z vyspelých kapitalistických krajín. Napríklad ak v roku 1989 stál kilogram kryštálového cukru 7,3 Kčs – dnes by bola jeho cena 1,96 €.

Kilogram bravčového mäsa (stehno) by zasa dnes stál 10,72 €, jeden liter mlieka (to je tá ospevovaná cena mlieka – liter za 2 Kčs) asi pol eura. Pri používaní inflačnej kalkulačky vychádza cena nového automobilu Škoda Favorit z roku 1989 (cca 90-tisíc Kčs) na dnešných 24 121 €.

Samozrejme, pri podobnom porovnávaní by sme mali brať do úvahy, že bežné tovary sa v danej dobe nekupovali, no skôr zháňali, časté boli výpadky rôznych i základných tovarov.

Neuspokojený bol dopyt napríklad po bežných tovaroch pre domácich majstrov, remeselníkov (napr. rôzne elektrické náradie, vŕtačky, elektrické píly). Podobne treba povedať, že všetky porovnávania budú problematické, ak zoberieme do úvahy súčasnú situáciu a cenovú nedostupnosť bývania napríklad pre mladé rodiny.

Aj keď ani na konci 80. rokov nebola v tomto smere situácia ideálna, predsa však len existovali formy podpory od štátu pri získavaní bývania, vrátane nenávratných pôžičiek.

Pochopiteľne, že všetky podobné porovnávania krívajú. Nemôžeme mechanicky porovnávať ceny bežných komodít na spotrebnom trhu bez toho, aby sme brali do úvahy ďalšie faktory, ktoré určujú celkovú životnú úroveň obyvateľstva – napríklad dostupnosť vzdelania všetkých stupňov, zdravotnej starostlivosti, možností cestovania, dostatok či absencia primeraných pracovných príležitostí a pod.

Vedecko-technická revolúcia sa nekoná

Problémom komunistického režimu bolo dlhodobé podceňovanie toku investícií do oblasti informatiky. Jeho dôsledkom bolo, že 3,5 milióna obyvateľov krajiny nemalo k dispozícii druhý televízny kanál (mohlo teda sledovať len jeden kanál čs. televízie – okrem pohraničia, kde boli v dosahu televízie maďarská či rakúska), na 100 obyvateľov pripadalo len 12,5 telefónnych staníc a rozsah služieb spojených s prenosom dát bol na 10-krát nižšej úrovni ako v západoeurópskych krajinách.

V predchádzajúcich dvadsiatich rokoch investície do daného odvetvia nepresiahli 1,7 % celkových investícií do národného hospodárstva, pričom vo vyspelých krajinách sa len do telekomunikačných služieb investovalo 3 – 4-krát viac prostriedkov.

Podľa dobových analýz pritom československé hospodárstvo roku 1989 disponovalo objemom základných prostriedkov na úrovni vyššej ako štyri bilióny Kčs.

V porovnaní s vyspelými západnými krajinami bola vybavenosť domácností predmetmi dlhodobej spotreby pomerne vysoká. Na druhej strane zaostávala vybavenosť spotrebnou elektronikou, osobnými automobilmi, domácimi telefónnymi stanicami, na nižšej úrovni bola celá oblasť bytovej výstavby a jej technickej úrovne.

Špecifikom ČSSR vo svetovom meradle bola početnosť osobných rekreačných zariadení, chalúp a chát – v tomto ohľade boli predstihnuté najvyspelejšie krajiny.

V tomto období malo Československo v produktívnom veku 8,8 miliónov obyvateľov a ďalších 750-tisíc už v poproduktívnom veku stále zostávalo v pracovnom pomere.

Celkový počet pracujúcich v národnom hospodárstve ku koncu 80. rokov každoročne rástol o 0,8 %. Pravdou však je, že v mnohých podnikoch existovala prezamestnanosť.

Už od začiatku 60. rokov sa v Československu hovorilo o nevyhnutnosti napojenia sa na procesy spojené s tzv. vedecko-technickou revolúciou, o tom, ako sa veda stane jedným z rozhodujúcich výrobných činiteľov, z čoho mala v praxi vyplývať i podpora rozvoja školského systému.

V roku 1988 však malo v ČSSR vysokoškolské vzdelanie len 8 % obyvateľstva a niečo vyše 20 % populácie malo stredoškolské vzdelanie. Pritom v spomínanom roku klesli oproti roku 1985 počty vysokoškolákov o 4 % a počty absolventov stredných odborných škôl o 10 % a to napriek miernemu rastu počtu obyvateľov v danom veku.

V porovnaní s vyspelými krajinami boli nízke najmä počty vysokoškolských študentov. V roku 1985 na 10-tisíc obyvateľov študovalo na vysokej škole v Československu 109 študentov, no v Rakúsku 231, v NSR 254 a Švédsku 254 – i keď metodika posudzovania bola do istej miery odlišná.

Stále zaostávajúce Slovensko?

Čo sa týka Slovenska, je potrebné povedať, že napriek existencii komunistického systému v Československu v povojnovom období, za štyri desaťročia, prešlo, napriek všetkým negatívam, civilizačným posunom a priblížilo sa sociálno-ekonomickej úrovni dosiahnutej v českých krajinách.

Na základe procesu socialistickej industrializácie sa zmenilo z prevažne agrárnej na krajinu s prevahou priemyslu. Na druhej strane týmto procesom bola ekonomika Slovenska deformovaná, a to nielen zo stránky štrukturálnej (teraz máme na mysli štruktúru priemyslovej výroby).

K problémom industrializácie Slovenska patrila napríklad tá skutočnosť, že sa uskutočňovala na nízkej technickej úrovni, keď mnohé priemyselné podniky boli zaostalé už v čase ich projektovania či výstavby.

Nedostatočne sa využívala tá „výhoda“, že socialistická industrializácia sa uskutočňovala až v povojnovom období. Pritom existovali príklady priemyselnej výstavby v zaostávajúcich oblastiach (napr. severné Belgicko, Flámsko), kde sa realizovala tak, že sa orientovala predovšetkým na moderné a progresívne výrobné odbory.

Tieto i ďalšie skutočnosti (napr. nízka nadväznosť jednotlivých priemyselných podnikov na Slovensku na seba navzájom, výstavba závodov, ktoré produkovali predovšetkým suroviny a polotovary, ktoré boli finalizované v českých krajinách) sa stali predmetom kritiky slovenských ekonómov už v predjarí, v 60. rokoch 20. storočia.

Kritika celého hospodárskeho vývoja Slovenska, ktorým prešlo v období po februári 1948, sa stala súčasťou toho prúdu v slovenskej intelektuálnej obci, ktorá po období predjaria viedla k vzniku československej jari roka 1968 a následne i vzniku čs. federácie.

Na konci 80. rokov 20. storočia neexistovali priepastné rozdiely medzi národným hospodárstvom Slovenska a českými krajinami, i keď niektoré kvantitatívne rozdiely zostali.

Takmer identická bola napríklad i štruktúra tvorby národného dôchodku. V roku 1989 na území Slovenska žilo 33,74 % z celoštátneho obyvateľstva a vytvorilo 30,44 % národného dôchodku, 30 % priemyselnej produkcie a 33 % poľnohospodárskej výroby (údaje pre Slovensko v roku 1948: 18,14-percentná účasť na tvorbe národného dôchodku, 13,44- percentná účasť na hrubej priemyselnej produkcii, 29,25 % na hrubej poľnohospodárskej výrobe ).

Na druhej strane je faktom, že medzi ekonomikou Slovenska a českých krajín zostávali rozdiely. V tvorbe národného dôchodku na jedného obyvateľa sa v roku 1988 na území Slovenska nedosiahla ani 87-percentná úroveň českých krajín.

V tomto syntetickom ukazovateli sa mala koniec-koncov preukázať úspešnosť politiky ekonomicko-sociálneho vyrovnávania Slovenska na úroveň českých krajín.

Po štyridsiatich rokoch existencie komunistického režimu v Československu bolo zrejmé, že v relatívnych číslach sa Slovensko k českej skutočnosti postupne približovalo.

Ak však berieme do úvahy absolútne čísla, medzi dvomi spomínanými oblasťami krajiny zostávali i značné rozdiely. Predstavitelia komunistického režimu v Československu v polovici 80. rokov niekoľkokrát konštatovali, že „v podstate“ už bola vyrovnaná sociálno-ekonomická úroveň Slovenska a českých krajín, no skutočnosť nebola taká jednoduchá.

Tie rozdiely, ktoré boli zrejmé aj po štyridsiatich rokoch, boli dôsledkom predovšetkým tej skutočnosti, že tie investície, ktoré plynuli na územie Slovenska za daného režimu, a teda i za existencie plánovaného hospodárstva, dlhodobo neboli v úplnom súlade s demografickým trendom.

K hodnoteniu vývoja slovenskej ekonomiky v období po skončení 2. svetovej vojny treba povedať, že za zásadné pozitívum priebehu industrializačného procesu v podmienkach plánovanej socialistickej ekonomiky možno považovať zabezpečenie istého, relatívne fixného percentuálneho podielu Slovenska na celkových celospoločenských investíciách na rozvoj a výstavbu priemyslu.

To viedlo k istým pozitívnym výsledkom, ktoré by v podmienkach jednotného štátu a trhovej ekonomiky nemuseli byť dosiahnuté. Úspechy takto dosiahnuté vo výstavbe najmä priemyslu na Slovensku sa javia ako veľkorysé, najmä v porovnaní s jeho nedostatočným vývinom či rastom (napriek rekonštrukcii a modernizácii priemyslu na Slovensku) za prvej ČSR.

www.historickarevue.com Tento odkaz smeruje mimo DF.sk


7.
označiť príspevok

gabriel pb
   23. 9. 2020, 08:43 avatar
na ukrajine ťa zatknú jazdec formuly
váš príspevok

Pridávať príspevky môžu iba zaregistrovaní účastníci fóra.

Som zaregistrovaný

nick: heslo:
zostať trvalo prihlásený    
Nie som zaregistrovaný

Vaša prezývka:  

Po zaregistrovaní budete automaticky presmerovaní do tejto témy.

najnovšie príspevky na celom fóre

dnes, 13:37,  kntsz možno niekto chorobne potrebuje nepriatela premiera ,ktorým odvôvodní svoje konanie ....
dnes, 13:37,  -era-, lenže potom záleží na konkretizovaní pozorovateľa...*04 *21
dnes, 13:36,  So stredu som videl ze Clovek si moze vyberat z toho co idi z hora ci z dola 215
dnes, 13:35,  Sucasne preto ,lebo ak najdem na,, zakladoch aj na komine chyby ,,,nema vyznam uz pozerat na...
dnes, 13:34,  Súvisí asi tak, ako keď má pred sebou stroj, ktorý automaticky balí potraviny do...
dnes, 13:33,  Hlúpe husy sa už montujú do diskusie ;)
dnes, 13:32,  djjaro, čo videl zo stredu? ... Tvoj príspevok, ktorým si reagoval na "197"?*01 *01
dnes, 13:28,  Enax, ty si ešte nikdy nebol hladný a pritom si hladný byť nechcel? *39 Trd... elnik by si...
dnes, 13:26,  Veru Dakujem Bohu teda Kristovi ze mi dal Milost aj dnesny ,,den,, *52
dnes, 13:24,  Jaj, ďakujem Bohu za slniečko, teraz vyšlo. .. Idem sa dať testovať teda.
dnes, 13:23,  Keď nechceš byť múdra, to znamená, že si hlúpa ;)
dnes, 13:23,  Tull ,, suvisi to tak ze -era- to videl nie ani z hora ani z dola ale so ,,stredu,,zaujimavy...
dnes, 13:22,  Nechcem, ty chceš? ..
dnes, 13:21,  Minule si tvrdila, že nechceš byť múdra ;)
dnes, 13:20,  O tom nepochybujem 47
dnes, 13:20,  Pšššt. *52
dnes, 13:20,  Bavim zuzanka , prave som premyslal a vidim ze si reagovala ako prva
dnes, 13:19,  To by Ti aj Janko povedal. .. =))
dnes, 13:18,  Ja s hlúposťou nemám nič spoločné. *13 *13
dnes, 13:17,  To je fajn, debili by mali byť ticho ;)
neprehliadnite
df.sk na Facebooku
vyhľadávanie
 
Aj múdry sa stane hlúpym, keď na sebe prestane pracovať.
Prevádzkuje df.sk | TOPlist
(84 279 bytes in 0,407 seconds)