odkaz
„Fiat“ peníze jsou peníze bez vnitřní hodnoty, která nepřevyšuje to, co za ně vláda, která je vydala, může vymáhat. Když se fiat peníze těší peněžnímu monopolu, nevyhnutelně převrací naruby funkci peněz na volném trhu. Místo funkce uchovatele hodnoty se měna stává symbolem loupeže prostřednictvím měnových politik, jakým je např. kvantitativní uvolňování. Místo zjednodušování obchodu jakožto prostředek směny působí peníze jako silný nástroj kontroly společnosti. Druhá újma je daleko méně často probíraná než inflace, ale je stejně tak devastující. Osobní svobody, které označujeme jako „občanská práva“, závisí na krytých penězích.
Ve své klasické knize The Theory of Money and Credit (1912) rakouský ekonom Ludwig von Mises argumentuje, že „je nemožné pochopit význam krytých peněz, pokud si člověk neuvědomí, že byly navrženy jako nástroj ochrany občanských svobod proti despotickým vpádům ze strany vlády. Ideologicky patří kryté peníze do stejné skupiny s politickými ústavami a listinnými právy.“
Přesto je nejlepší řešení proti škodám způsobenými nekrytými penězi často přehlíženo i ze strany zatvrzelých stoupenců volného trhu; tím je povolení soukromé emise peněz, které by volně soutěžily s nekrytou vládní měnou. To by představovalo odstranění všech zákazů (kromě zamezování podvodům), opuštění peněžních kontrol, jakými jsou zákony o zákonném platidle, a všech oznamovacích povinností. Na druhou stranu to může dobře eliminovat Federální rezervní systém, ačkoli lidé by disponovali volností přijmout libovolnou měnu dle přání.
Ve své neocenitelné knize What Has Government Done to Our Money? (1990) se rakouský ekonom Murray Rothbard zabývá podivnou neochotou zvážit myšlenku soukromých měn: „Mnoho lidí, mnoho ekonomů obvykle orientovaných na svobodný trh se zastaví u peněz. Trvají na tom, že peníze jsou jiné; musí být dodány vládou a regulovány vládou.“ (Pozn.: Technicky je měna generována prostřednictvím bankovního kartelu s podporou vlády.)
