Opozičník, ktorý prežil dve otravy: Rusku vládne KGB. Zmena sa však blíži.

Ruský opozičný politik VLADIMIR KARA-MURZAžije v americkom exile, dvakrát sa ho niekto pokúsil otráviť a len tesne unikol smrti. V rozhovore kritizuje ruského prezidenta Vladimira Putina a opisuje možné vyhliadky na zmenu vlády v krajine. Dojem, že režim v Rusku je pevný a neotrasiteľný, často klame, upozorňuje. Kara-Murzazískal v Prahe ocenenie Ústavu pre štúdium totalitných režimov.

O mesiac to bude dvadsať rokov, čo sa Vladimir Putin stal ruským prezidentom. Aký je s odstupom času váš pohľad na jeho prevzatie moci? Veľmi dobre si pamätám deň, keď mi bolo jasné, čo bude znamenať vláda Vladimira Putina. Keď nastúpil, pre mnohých bol záhadou. Na Svetovom ekonomickom fóre v Davose sa všetci pýtali, kto to ten Putin vlastne je, aké má názory a čo od neho očakávať. V Rusku je 20. december takzvaným dňom čekistov. Oslava ľudí pracujúcich v tajných službách. Putin bol vtedy, v roku 1999, premiérom a v tento deň na budove bývalého sídla sovietskej KGB odhalil pamätnú tabuľu Jurijovi Andropovovi. Mužovi, ktorý túto tajnú službu viac ako pätnásť rokov viedol, bol členom politbyra Komunistickej strany Sovietskeho zväzu a krátko aj jeho šéfom. Bol to človek, ktorý mal na starosti systém zneužívania psychiatrie proti disidentom, systém potláčania a zastrašovania kritikov komunistickému režimu. Po tom, ako toto urobil, už pre mňa nebolo otázkou, čo si mám o Putinovi myslieť. Ďalších dvadsať rokov bolo pokračovaním tejto politiky. V podstate vlády KGB. Putin je bývalým dôstojníkom KGB a obklopil sa rovnakými ľuďmi.

Ako sa Putinova vláda začala vtedy prejavovať?

Prvá línia útoku smerovala na nezávislé médiá. Štyri dni po tom, ako zložil prezidentský sľub, poslal daňových kontrolórov a políciu do sídla mediálnej skupiny Media Most, ktorá prevádzkovala napríklad televíziu NTV. Počas troch rokov všetky nezávislé televízie buď zrušili, alebo ich prevzal štát. Putin celkom rýchlo dosiahol tri veci. Zničil nezávislé médiá. V októbri 2003 poslal za mreže najbohatšieho Rusa Michaila Chodorkovského, čo bol signál všetkým, že nebude trpieť akúkoľvek kritiku svojej politiky. A v roku 2003 prvýkrát od rozpadu Sovietskeho zväzu v Rusku zmanipulovali voľby tak, aby sa do parlamentu nedostali zástupcovia opozície. Parlament sa stal miestom, kde sa nediskutuje.

Viac: odkaz

👍: Bijjou

Vladimir Kara-Murza: odkaz

Dokončenie z iného zdroja:

Trend byl jasný a drží dodnes. Putinovi se za krátkou dobu podařilo totálně změnit Rusko z nedokonalé demokracie devadesátých let na zemi s dokonalým autoritářským režimem, což stále trvá.

Překvapilo vás, že se to stalo tak rychle a dokonale, jak říkáte?

Upřímně řečeno ano. Mnoho lidí si myslelo, že když jednou máme svobodné volby a nezávislá média, už o ně nepřijdeme. Že se může měnit politika, ale tyto základy demokracie zůstanou. Putin ale ukázal, že se mýlili. Dnes máme média, která jsou jen propagandou režimu, a volby, které jsou imitací skutečných voleb, v parlamentu se nevede žádná skutečná diskuse. A máme znovu politické vězně. Více než tři stovky lidí jsou na několika místech Ruska za mřížemi jen pro to, že politicky křížily někomu z režimu cestu. Přitom víme, že uvěznění není to nejhorší, co se může stát. V únoru uplyne pět let od smrti opozičního lídra Borise Němcova, kterého zastřelili v centru Moskvy.

Jste přesvědčený, že Putin o vraždě Němcova věděl?

V Rusku vládne autoritářský režim, který má vykonávání moci do detailů propracované. Není možná vražda opozičního politika 200 metrů od zdí Kremlu bez toho, aby šlo o akci koordinovanou s představiteli státu. Oficiální vyšetřování vraždy se zaměřuje jen na vykonavatele a lidi do určité úrovně moci. Jakékoliv vyšetřování lidí, kteří jsou blíž Putinovi, je blokované a nemožné. Vyšetřovatelé oficiálně neodhalili nikoho, kdo byl organizátorem vraždy nebo si ji objednal. Dokonce ani nesmějí motiv činu označit za politický, nesmějí mluvit o politické vraždě. Všechny žádosti právníků rodiny Borise Němcova v tomto směru odmítají. Organizátoři vraždy zůstávají chráněni státem. Důležité je, aby demokratické státy tlačily na Rusko. Proto podporuji Magnitského zákon, který v USA a některých dalších zemích umožňuje sankce proti konkrétním lidem, kteří se v Rusku podílejí na nezákonnostech a porušování lidských práv. Jako Rus a ruský politik nepodporuji sankce proti mé zemi, ale podporuji je proti těmto konkrétním představitelům režimu. (Sergej Magnitskij byl ruský právník, který upozorňoval na rozsáhlou korupci ve státní správě. Zemřel před deseti lety v policejní vazbě, později byl podle něj pojmenován zákon - pozn. red.).

Putinovi končí současné prezidentské funkční období v roce 2024. Změní ústavu, aby mohl zůstat a dál řídit Rusko?

Už to jednou udělal. V roce 2008 předal funkci Dmitriji Medveděvovi a stal se premiérem. Využil vlastně toho, že v ústavě je napsáno, že prezident nesmí kandidovat potřetí po dvou po sobě funkčních obdobích. Proto se mohl v roce 2012 vrátit. Co bude po roce 2024, si odhadovat netroufám. Jsem nejen politik, ale také historik, takže vím, jak je ošidné něco v Rusku předpovídat na dlouhou dobu dopředu. Například v roce 1904 ruský ministr vnitra Vjačeslav von Pleve říkal, že by se Rusku hodila krátká vítězná válka s Japonskem, že by pomohla řešit domácí problémy. Rok nato vypukly vážné nepokoje a revoluce na mnoha místech země. Nikdo je nečekal v takovém rozsahu. Když Lenin v lednu 1917 v Curychu mluvil o tom, že jeho generace se revoluce nedožije, nejspíš nepředpokládal, že začne za šest týdnů. Já sám se pamatuji, že ještě v létě 1991 si nikdo nedokázal v Sovětském svazu představit, že se komunistický systém zhroutí a s ním i SSSR. V Rusku prostě zdání, že režim je pevný a neotřesitelný, často klame. Lekce z historie jsou takové, že společnost obvykle na náhlé změny a kolapsy není připravena. Ruská demokratická opozice, jejíž jsem součástí, se snaží budovat základy občanské společnosti, abychom na změnu byli tentokrát připraveni. Snažíme se, aby se naši kandidáti dostali do politiky na místní úrovni a získali nějaké zkušenosti. Je samozřejmě otázka, kdy a jak ke změně dojde.

Říká se ale, že Rusové se spíš bojí změn a nestability…

Rusů je více než 140 milionů. Různé názory jsou všude. Někteří se možná bojí, někteří ne. Někteří změnu chtějí, protože současného režimu už mají dost. Ale představte si, že mladí lidé, kteří už mohou jít k volbám, ve svém životě nezažili jiného politika než Putina. Je u moci už dvacet let. Tato generace nezná nic jiného než Putina. Neznají jinou politickou realitu. Pořád jen Putin, Putin, Putin. Myslím, že mnozí z nich cítí, že tohle v 21. století v evropské zemi není normální. Instinktivně cítí, že to je špatně. Že by Rusko mělo vypadat jinak.

Zdroj: odkaz

putin si len chce udrzat svoj status quo [ rozumej svoju moc] o nič iné nejde . tiez nie je tajomstvom, ze putin začal ovela viac investovat do polície nez do armady 😉

a ešte o putinovi trochu inak odkaz

👍: Higgs

Chce mať všetko v štáte pod kontrolou. Už som také jednanie zažil i v cirkvi. Konkrétne v Apoštolskej Cirkvi. Pastorom sa stal juhoslovan a všetko riadil, ovládal on. Všetky jeho kázne boli o podriaďovaní sa a oddanosti autorite.

👍: Bijjou