O prokletí, posedlosti a působení Zlého
Je možné zjistit, je-li někdo pod vlivem Zlého?
Boží nepřítel působí na člověka různým způsobem. Kdo se jeho působení otevře, ztrácí postupně vnitřní svobodu, chuť k modlitbě, dostavuje se u něj jakási duchovní otupělost až odpor k duchovním věcem (například ke svátostem, k četbě Písma svatého, k posvěceným prostorám či předmětům). Zpravidla se objevuje ničím nepodložený strach, úzkosti a nespavost. Jindy se to projeví lékařsky nevysvětlitelnými onemocněními či podivnými jevy. Pod vlivem zla pak často dochází k narušení vzájemných vztahů, objevují se různé druhotné závislosti (na alkoholu, drogách, počítačových hrách, na pornografii,...), dále různá nutkání, ať ke hněvu, k sebetrýznění nebo k sebevraždě.
Jak se Zlý dostane do našeho života?
Ďábel se nás snaží nejprve svést k nějakému zlu. Řečeno klasickým slovníkem, pokouší nás. Pokud se zlu otevřeme, snaží se nás vnitřně ochromit a učinit natolik neschopnými se mu bránit, aby nás mohl ovlivňovat, jak se mu zachce, a tak nás ničit. Posiluje naše náklonnosti ke zlu a odvádí nás od Boha. Nejčastějšími vstupními branami jeho působení je každý vědomý hřích, dále esoterika, zahrávání si s okultismem či spiritismem, s magií v jakékoli podobě. Ochromí-li nás v nějaké oblasti našeho života, hodnotíme tento způsob postižení jako svázanost. Nejtěžším postižením je posedlost, při které ďábel používá všechny mohutnosti člověka.
V souvislosti s „ďábelskou nákazou“ se hovoří o některých orientálních duchovních proudech, ale také o určitých metodách duchovního sebezdokonalování...
V dnešní době je obecně rozšířen názor, že je možné vyzkoušet vše, co se nabízí, abychom snadněji dosáhli svého štěstí, abychom dosahovali větších výsledků, popřípadě dovedli uvolnit svoji vnitřní energii a tak dále. Přitom se lidé domnívají, že přece snadno dovedou rozeznat dobro od zla. Často se tak namočí do velikého zla, které je skrytě přítomno v nejrůznějších psychologicko-duchovních metodách sebezdokonalování, které často využívají i okultní praktiky různých náboženských tradic, jako je například reiki, modrá alfa, Silvova metoda, fenk-šuej, hadži-ki a podobně.
Jakou roli zde může sehrát další osoba, která nám zlo přeje?
Lidé si mohou navzájem velmi ublížit tím, že jeden druhému přeje zlo, někdy i výslovně za pomoci ducha zla, čímž na druhého svolává takzvané prokletí. Nejvíce si samozřejmě škodí ten, kdo to zlo druhému přeje, kdo proklíná: Byli jsme stvořeni k lásce, nenávistí a proklínáním pošlapáváme svou vlastní podstatu. Pokud však člověk nežije v přátelství s Bohem, tedy tradičně řečeno, nežije v milosti posvěcující, pak to zlo na něj skrze kletbu působí a může mu velmi zkomplikovat život. Prokletí ve vlastní rodině dokonce působí vždycky a dá se odstranit jedině modlitbou rozvázání za zrušení tohoto prokletí.
Je možné, aby člověku pomohla odhalit příčinu problému jiná osoba, která má „dar“ hovořit s mrtvým, případně v ní byla přítomna duše nějakého zesnulého, jež promlouvá?
Jakákoli komunikace se zemřelými mimo modlitbu za ně je spiritismus, při kterém nejde o komunikaci s duchem zemřelého, ale se zlým duchem, který se za hlas zesnulého vydává. Člověk, který spiritismus pěstuje, se závažným způsobem otevírá zlu a zatěžuje tím duchovně i své potomstvo do dalších generací. Jde o formu věštectví, které zapovídá jak Bible (srov. Deuteronomium 18,9n), tak i Katechismus katolické církve.
Je jisté, že ne všechna neštěstí, nezdary či nemoci jsou působením Zlého. Jak poznat, kdy je třeba vyhledat pomoc kněze nebo exorcisty?
Na počátku veškerého zla je působení Zlého, o tom čteme na prvních stránkách Bible. V praxi si však mnoho neštěstí přivodíme vlastním hříchem, který posílí naše zlé tendence, nebo jen vlastní nerozumností či nepozorností. Službu exorcisty člověk potřebuje jen tehdy, když se v jeho životě objevilo veliké zlo a prožívá obtíže, ve kterých mu nepomáhají ani klasické prostředky duchovního života, ani medicína nebo psychologie.
Jakou roli v této věci sehrávají posvěcené předměty, posvěcení domu a podobně?
Jsou to osvědčené prostředky, které nám pomáhají a chrání nás před útoky Zlého. Ovšem posvěcené předměty nejsou amulety a těžko mohou chránit člověka, který neotevřel Bohu své srdce.
Nezdá se vám, že dnešní klérus je v této oblasti málo připravený, že i samotní kněží dost často nemají v exorcismy důvěru?
Je to možné. Na jejich omluvu bych chtěl říct, že mnohdy na to téma neslyšeli ve formaci zhola nic, nebo nic moc praktického. Kněží ale mohou získat nedůvěru také tím, že se často setkávají s přeháněním v této oblasti, kdy pověrčiví nebo psychicky narušení lidé vidí ďábla ve všem a za vším. Nemůžeme se jim pak moc divit.
Také pokud se týká informovanosti věřících, rodičů, učitelů, troufnu si říci, že i zde je situace hodně špatná. Ovšem pokud nebudeme mít dostatek informací, jen těžko asi dokážeme rozpoznat, kde se skrývá nebezpečí, co je psychická porucha a co působení zlého ducha...
Co se týká vztahu mezi psychickou poruchou a působením Zlého, na to není odpověď jednoduchá. Může dojít k tomu, že některé psychické poruchy se jeví jako působení zlého a obráceně. O této problematice vyšla v poslední době kniha od italského exorcisty Gabriela Amortha „Exorcisté a psychiatři“. Ale obecně vzato už tu není úplné informační vakuum. Vyšlo několik knih s touto tématikou, o něčem pojednává ve svých knihách také jiný známý exorcista P. Elias Vella a v nakladatelství Academia vyšla zase solidní kniha o esoterice.
V cizině, například v Itálii, existují mše svaté, kde se setkávají lidé, kteří mají tento problém. Existuje něco podobného i u nás?
Nevím o tom a ani bych to nedoporučoval. Jde vždycky o pastoračně delikátní záležitost, která vyžaduje individuální přístup.
Máte vy sám strach z ďábla? Zkoušel to i na vás? Trpěl jste při svém počínání nějakým způsobem – fyzicky, psychicky?
Strach nemám. Přes všechny nepříjemnosti jsem vždy zakoušel, že Pán je mocnější. Prožíval jsem jeho ochranu a pomoc.
Nemáte noční můry?
Nočními můrami jsem netrpěl a netrpím. Je ale pravda, že jde o službu náročnou fyzicky i psychicky, člověk by se do ní neměl pouštět svévolně, natož ze zvědavosti.
Proč už vlastně nejste exorcista?
Protože nemohu dělat vše. Jsem představený bratří karmelitánů, dávám exercicie, vyučuji a sloužím jako každý jiný kněz. Když je potřeba, i nadále se modlím za rozvázání od působení zlého, což může dělat každý kněz; nepoužívám ale takzvaný slavný exorcismus, k němuž je třeba pověření biskupa.
Který z případů – lidských osudů - vám utkvěl v paměti?
Nejvíce se mi do paměti vryly komplikované a těžké případy. Není snadné dívat se na to, jak člověk trpí. O to větší byla pak ale radost, když zažili osvobození a uzdravení.
odkaz
