Hoď ma hore
prihlásenie:
Registrácia  |  Zabudnuté heslo
tu sa nachádzate: hlavná stránka  politika  téma
kategórie:  

Máme za čím smútiť

6
reakcií
159
prečítaní
Tému 16. novembra 2019, 11:59 založil ondrej61.

podobné témy:



1.
označiť príspevok

ondrej61 muž
   16. 11. 2019, 11:59 avatar
www.msn.com Tento odkaz smeruje mimo DF.skácí/adam-drda-český-vzpomínkový-optimismus-pivo-za-korunu-padesát-a-bydlení-pro-každého/ar-BBWME32?ocid=spartandhp


2.
označiť príspevok

ondrej61 muž
   16. 11. 2019, 12:10 avatar
www.msn.com Tento odkaz smeruje mimo DF.skácí/adam-drda-český-vzpomínkový-optimismus-pivo-za-korunu-padesát-a-bydlení-pro-každého/ar-BBWME32?li=BBOoPmi


3.
označiť príspevok

ondrej61 muž
   16. 11. 2019, 12:15 avatar
ked to nejde ináč   
Když přijel západní turista v 80. letech minulého století do Prahy, znamenalo to pro něj návštěvu neobyčejně levného města. Jedna západoněmecká marka se tehdy na československém černém trhu prodávala za přibližně pětadvacet korun, což byla cena oběda v restauraci. Na časy, kdy stál litr mléka dvě koruny, rohlík třicet haléřů, máslo deset korun, košile čtyřicet a pivo 1,50 Kčs, dnes nostalgicky vzpomínají i mnozí Češi.
Jistě, bylo levně. Jen je k tomu třeba přiřadit odpovídající výši průměrného platu. Například v roce 1965 činil (podle údajů Českého statistického úřadu neboli ČSÚ) 1 493 Kčs, roku 1970 stoupl na zhruba dva tisíce a koncem osmdesátých let na necelé tři tisíce korun.
ČTĚTE TAKÉ
Zdeněk Šarapatka: 17. listopad Miloše Zemana
V roce 2010 byl průměrný plat v ČR asi třiadvacet tisíc korun. Srovnávat finanční situaci současného Čecha s jeho příjmy před listopadem 1989 je pochopitelně z mnoha důvodů složité. Z údajů ČSÚ nicméně vyplývá, že zatímco v roce 1988 jsme si mohli z průměrné měsíční výplaty koupit 703 kilových bochníků kmínového chleba, v roce 2011 bychom jich z průměrné mzdy pořídili 1 131.
Podobné je to třeba u ledniček s mrazákem (0,88 ks z průměrného platu v roce 1988 oproti 2,15 ks v roce 2011) nebo u benzinu (412 litrů z průměrného platu v roce 1988 oproti 720 litrům v roce 2011). V poměru k průměrné mzdě je dnes levnější prakticky jakékoli zboží, dražší jsou energie nebo bydlení.
Zeptejte se po neděli…
Navíc je třeba položit si otázku, co a za jakých okolností si vlastně obyvatelé komunistické ČSSR mohli koupit. Základní potraviny se daly pořídit v samoobsluze bez větších potíží: byl minimální výběr, člověk žil dosti chudě, avšak nestrádal a nehladověl.
Hůř už sháněl ovoce (banány, pomeranče nebo mandarinky se na pulty dostaly jen občas) nebo kvalitní maso (občan si musel vystát frontu od časného rána nebo si vytvořit dobré vztahy s řezníkem a poskytnout mu protislužbu). Občas se říká, že potraviny měly v ČSSR před listopadem 1989 vyšší kvalitu, což je nesmysl: kontrola byla nedůsledná, a když si hladovec koupil paštiku, zpravidla nevěděl, co vlastně jí.
Mnohé zboží získalo čas od času podivné označení „úzkoprofilové“, což znamenalo, že je ho zrovna nedostatek a musí se pracně shánět. Kvůli dysfunkčnosti centrálně plánovaného hospodářství se pravidelně stávalo, že ve všech obchodech naráz došly například dámské vložky, jindy nebyl toaletní papír, cukr, dětské boty atd.
V kronice průměrného městysu Doubravice nad Svitavou najdeme třeba takovýto záznam z roku 1979, uvedený nadpisem „Nedostatky v zásobování“:
„Dle sdělovacích prostředků (…) dalo by se říci, že je vše v naprostém pořádku. (…) Podíváme-li se však na tuto otázku z hlediska požadavků spotřebitele (…), tak např. z luštěnin už velmi dlouhou dobu nejsou v prodeji čočka a fazole. V horkých květnových a červnových dnech zmizelo ze samoobsluhy lahvové pivo, sodovky i minerálky. Téměř po celý rok nebylo k dostání plnotučné mléko… V letních měsících při letošní bohaté úrodě okurek nebyl nikde v obchodech k dostání ocet, a to až do konce září. (…) V dostatečném množství se také nedostává na prodej maso a některé masové výrobky.“
Podobné zápisy se táhnou celou kronikou, a to je třeba vzít v potaz, že se jednalo de facto o úřední dokument, v němž nebylo radno si příliš stěžovat. Pro ilustraci ještě jeden z roku 1982: „Máme u nás nejen mnoho věcí dobrých, ale také nedostatků, zvláště v zásobování. Je to např. stálý nedostatek porcelánového zboží, jako talířů, hrnků nebo plechového nádobí, jízdních kol, šicích strojů, různého textilního zboží, tedy věcí denní potřeby, ale i spotřeby (…), tak tedy jen sháníme toto tzv. ,úzkoprofilové či nedostatkové zboží‘, a to vše nakonec jen proto, abychom od omrzelých prodavaček slyšeli stále stejné: přijďte zítra či po neděli.“
Bony a klid
K typickým rysům socialistického obchodu patřilo, že se ve všech prodejnách vyskytovalo identické zboží. Vybrat si oblečení nebo boty podle svého vkusu člověk nemohl, pro řadu věcí se jezdilo do okolních „socialistických“ států.
Kvalitní elektroniku nebo džíny mohl československý občan získat ze Západu (měl-li příbuzné v emigraci nebo pokud se někomu z rodiny podařilo obstarat si potřebná povolení a zahraniční měnu a vycestovat), případně v Tuzexu.
Pro nezasvěcené: Tuzex byl obchod pro majetnější občany, v němž se platilo zvláštními poukázkami, které se nazývaly bony; daly se koupit buď za cizí měnu, kterou někdo z ciziny poslal (stát z ní sebral obrovskou část a zbytek vyplatil v bonech) nebo pokoutně „vyvekslovat“, tj. načerno koupit za cca pět korun kus.
Džíny pak v Tuzexu vyšly na sto bonů, přibližně pět set korun – pokud měl mladý člověk měsíční příjem kolem tisíce korun, bylo to pro něj docela hodně. V osmdesátých letech se začaly v Praze také otevírat obchody, které prodávaly některé lepší zboží za koruny, stálo ovšem horentní sumy.
Zcela zvláštní kapitolu pak představovaly obtížně dostupné stavební materiály, léky, automobily (nebyla-li protekce, nezbývalo než čekat, až na zájemce o nový vůz přijde řada v pořadníku), všemožné náhradní díly atd. atp.
Nejhorší na tom všem samozřejmě nebyla nouze – když není hlad, vždycky se s ní dá nějak vyrovnat. Nejhorší bylo, kolik vyčerpávajícího úsilí musel obyvatel Československa věnovat obstarávání i těch nejbanálnějších věcí a kolik času přitom ztrácel.
Honba za dekretem
Státní orgány komunistické ČSSR řídily a spravovaly prakticky všechno, tedy také bydlení. Soukromí majitelé činžovních domů byli prohlášeni za „vykořisťovatele“, stát jim domy jednoduše sebral a bytový fond pak obstarával prostřednictvím okresních, resp. obvodních podniků bytového hospodářství (OPBH).
Nejvíc městských lidí žilo právě v nájemních bytech, občané směli vlastnit jen rodinné domky, chaty a chalupy, směli se též spojovat v bytových družstvech. Bytů byl setrvalý nedostatek, státní správa nefungovala, tudíž se s bydlením podloudně kšeftovalo. Stejně jako se vším ostatním.
Získat oficiální cestou nájemní smlouvu na byt (tehdy se jí říkalo „dekret“) šlo jen přes pořadník na úřadě, což trvalo ve větších městech třeba i deset patnáct let, někdy víc.
Žadatel mohl proces urychlit pouze tím, že si obstaral protekci, případně uplatil příslušné úředníky. Potom v pořadníku přeskočil ostatní čekatele a získal byt na jejich úkor. Mohl si také dekret koupit „načerno“: v Praze se dekret na třicetimetrový byt prodával koncem osmdesátých let minulého století podloudně za cca dvacet tisíc korun – zaplatilo se tomu, kdo byl držitelem dekretu, následně se kupující do bytu přihlásil a pak bylo možno dekret s pomocí různých triků „převést“.
Po této základní vysoké investici pak nájemce platil poměrně nízkou činži, a to podle toho, do které ze čtyř „kategorií“ byt spadal (čtvrtá kategorie měla zpravidla umyvadlo a společný záchod na chodbě).
V rodinách se kvůli udržení dekretu provozovaly všemožné fígle, děti se přihlašovaly k pobytu u babiček a dědečků, aby stát příbytek nesebral, až prarodič zemře. Představa, že by si člověk mohl pořídit byt podle svých představ a v potřebné velikosti, patřila do říše snů – musel se spokojit s tím, co bylo, a být rád, že má střechu nad hlavou.
Chceš byt? Tak šest let pracuj
Socialistickou zvláštností byly též rozdělené byty a tzv. nadměrné metry. Když KSČ likvidovala buržoazii, určila, kolik metrů obyvatelné plochy stačí jedné lidské bytosti. Třeba v devadesáti- či stometrovém bytě pak zřídila dvě „bytové jednotky“, takže v něm žily dvě cizí rodiny.
Později, za normalizace, se sloučení rozděleného bytu řešilo komplikovanými výměnami, opět korupcí atd. Nicméně na nadměrné metry si člověk stále musel „dávat pozor“. Pokud obýval příliš velký byt, mohl být úředně vystěhován do menšího nebo dostat spolunájemníka.
Kvůli obtížím se získáním nájmu se lidé často rozhodli pořídit si byt družstevní. Sice byl dražší a stejně jim pak nepatřil, ale stávali se aspoň družstevními podílníky. Dostat se do družstva však nebylo jednoduché, navíc stát sice poskytoval na výstavbu bytů a domů půjčky (jakási obdoba dnešních hypoték), ale za prvé na ně ani zdaleka každý příjmově nedosáhl a za druhé se na stavbě družstevního domu muselo fyzicky pracovat.
V knize Obyčejní lidé…?! vypráví o své zkušenosti s budováním takového bydlení lékař, který začal stavět v roce 1983. Vedle své náročné profese musel chodit každou sobotu a neděli „na brigádu“, odpracovat měl dle smlouvy šest a půl tisíce korun.
Jelikož mohl jako lékař vykonávat na stavbě jen pomocné práce, počítalo se mu to tak, že za hodinu odpracoval 2,50 Kčs: „Takže já jsem za sto hodin odpracoval dvě stě padesát korun (…), takže za tisíc korun jsem musel odpracovat čtyři sta hodin a krát šest a půl, takže to vycházelo přes dva tisíce hodin.“ Do prvního vlastního bytu se lékař nastěhoval v roce 1989.
S poslední (vzhledem k celkovému počtu obyvatel nejrozšířenější) skupinou lidí, a sice s lidmi žijícími v rodinných domech, to bylo obdobné. Relativní klid měli ve chvíli, kdy nemovitost zdědili nebo dostali od příbuzných.
Kachličky jako luxus
Postavit si nebo jenom rekonstruovat dům znamenalo totiž strašlivou dřinu, v podstatě celoživotní úkol pro celou rodinu, a to v zemi, kde se řada stavebních nezbytností nedala běžně koupit a kde neexistovali volně dostupní řemeslníci.
Kvůli obstarání kachliček či bojleru jezdili stavebníci přes půl republiky, a komu se povedlo získat třeba v roce 1985 na venkově takovou vymoženost jako telefon, ten už byl vlastně protekční nebo aspoň „zorientovaný“ (tj. věděl, jak obejít běžný úřední postup, s kým se dohodnout, koho uplatit).
Nutno dodat, že socialistické hospodaření se znárodněným „bytovým fondem“ se v sedmdesátých letech ocitlo v krizi a tisíce bytů nebylo možno obývat. V hlavním městě se například – ne zcela ojediněle – vyskytovaly byty, v nichž stropy podpíralo dřevěné lešení.
Uměle stanovené nízké nájemné vycházelo z uměle stanovených nízkých platů, veškeré bydlení v bytech tedy stát mohutně dotoval, což si pochopitelně nemohl dovolit. Nová výstavba se omezovala prakticky jen na panelová sídliště, která postupně vyrůstala ve všech větších městech, byty v nich byly nekvalitní, život depresivní a znamenala architektonickou pohromu (to už je ale zase jiné téma).
V ČSSR se také nevyskytovali bezdomovci: policejní stát, který udržoval umělou stoprocentní zaměstnanost, totiž jejich existenci nepřipustil. Člověk, který neměl práci a bydlení, skončil v lepším případě v nějaké fabrice a na ubytovně, v horším (když se práci vyhýbal) v blázinci nebo ve vězení.


4.
označiť príspevok

ondrej61 muž
   16. 11. 2019, 18:49 avatar
a na Slovensku to bolo ešte horšie ......   


5.
označiť príspevok

ondrej61 muž
   17. 11. 2019, 04:06 avatar
ako vidím, už to nikoho nezaujíma, čo už....   


6.
označiť príspevok

Xty factor žena
   17. 11. 2019, 04:10 avatar
zaujima, o chvilu ti skopcim jedno videjko
Súhlasí ondrej61


7.
označiť príspevok

Xty factor žena
   17. 11. 2019, 04:25 avatar
alebo ti dam hned link diskusie.slovakforum.net Tento odkaz smeruje mimo DF.sk
Súhlasí ondrej61
váš príspevok

Pridávať príspevky môžu iba zaregistrovaní účastníci fóra.

Som zaregistrovaný

nick: heslo:
zostať trvalo prihlásený    
Nie som zaregistrovaný

Vaša prezývka:  

Po zaregistrovaní budete automaticky presmerovaní do tejto témy.

najnovšie príspevky na celom fóre

dnes, 10:09,  (103) Ty si proste nemožná, je to názor viacerých ľudí. Ty môžeš byť sympatická, len...
dnes, 10:04,  Už zas vyťahuješ IQ? Mala by si sa držať toho, čomu rozumieš, napríklad čistiace...
dnes, 10:00,  Tým, že sa mení myslenie ľudí smerom k viere polopravdam, tým sa mení i celková klíma na...
dnes, 02:47,  89. a koho súkromné údaje tu vytahujem , yebe ti na tú dutú hlavu ? ze sa pytam . šmírak...
dnes, 02:42,  74. muhahaha ako zákaznik tazko, ked máš prehlad o mzde hajzelbáb *39 s tvojim IQ je to aj...
dnes, 02:25,  "Podľa francúzskeho ekonóma Pikettyho európska integrácia priniesla východným...
dnes, 01:55,  “Kto je slepý, ak nie môj služobník, a kto je taký hluchý ako posol, ktorého posielam?...
dnes, 01:43,  151. tak to niéé, kacírov sused maká v De skoro za styri litre ;) uz to písal
dnes, 01:35,  https://www.ft.com/content/58908dee-9da8-11e9-b8ce-8b459ed04726
dnes, 01:35,  142. jediny kto je tu na drogách si asi ty sám....
dnes, 01:23,  Máme zaužívané merať kvalitu života výkonom ekonomík, minimálnymi, či priemernými...
dnes, 00:57,  Písal som, že aj na východ sa sťahujú západniari, len sa o tom tak nehovorí.
dnes, 00:55,  Tu mi prosím skopíruj, kde som tvrdil, že na východ sa sťahuje viac západniarov. Vyššie...
dnes, 00:52,  Boris MIMO EU !!!!!!!!!!!!!!
dnes, 00:51,  Boris veď v tom článku čo si dal je písané že vydali 1,1 pracovných povolení ľuďom z...
dnes, 00:44,  Nie ja hokejis, to ty nepriznáš, že ani nečítaš, čo píšem. písal som. "Ako...
dnes, 00:43,  142. to sa tyka skupiny pracujúcich ludí do 26 rokov len. nie konkrétnych pracovnych miest. a...
dnes, 00:41,  Bez historických záznamov by sme nevedeli odkiaľ sme prišli, prečo sme tu a aký je...
dnes, 00:37,  Boris treba si všímať realitu. Nepriznáš že si sa mýlil s Poľskom.
dnes, 00:35,  By ste sa mohli nad sebou zamyslieť chlapci. Hľadáte len dôvody, prečo je tu zle a ako je tu...
neprehliadnite
df.sk na Facebooku
vyhľadávanie
 
Najmúdrejší ľudia sa podriaďujú svojím vlastným príkazom.
Prevádzkuje df.sk | TOPlist
(72 433 bytes in 0,650 seconds)