Kennedy navštívil v roku 1939 okupovanú Prahu

Kennedy navštívil v roce 1939 okupovanou Prahu, obhajoval Mnichovskou dohodu a
obdivoval nacistické režimy

O tom, že budoucí americký prezident v mládí obdivoval nacistické režimy, se dovídáme z jehodeníků a dopisů z cest po Evropě v letech 1937, 1939 a 1945.
Dlouhá léta se to tutlalo a teprve před pár lety tyto skutečnosti vypluly na povrch v knize John F. Kennedy – Among the Germans (Mezi Němci), která vyšla v Německu.
John Kennedy si v deníku Daily Mirror právě čte o tom, že Hitler poslal milion vojáků k
českým hranicím. | zdroj: pinterest

V roce 1937, kdy mu bylo 20 a studoval druhým rokem na Harvardu, jmenoval americký
prezident F. D. Roosevelt jeho otce, Josepha Kennedyho, velvyslancem ve Velké Británii. Otcův post mladému Kennedymu otevřel dveře do Evropy v politicky velmi vypjaté době, v níž se schylovalo k vojenskému konfliktu.
Kennedy senior tehdy hájil zahraniční politiku appeasementu (ustupování), kterou zastával tehdejší britský premiér Neville Chamberlain, a naopak příkře odmítal Churchillovo volání po tvrdší reakci na německé hrozby. Byl navíc známý svým antisemitismem, který se odrazil v radě, kterou dal svému synovi: „Nikdy neobchoduj se židy.“

Kennedy: nacismus je správný
Na první cestu do zámoří se mladý Kennedy vydal v létě roku 1937 se svým kamarádem
Lem Billingsem. Organizované a výkonné fašistické režimy v Itálii a Německu na něj
udělaly značný dojem. Zdá se, že schvaloval nejen jejich vlády, ale i ideologie včetně
rasových teorií. „Všechna města jsou půvabná, což ukazuje, že nordická rasa se zdá být
určitě lepší než rasa jejich latinských protějšků. Němci jsou opravdu dobří – proto lidé
proti nim intrikují – dělají to, aby sami sebe ochránili,“ zapsal si po návštěvě Německa
do deníku. Na jiném místě pak stojí: „Došel jsem k závěru, že fašismus je pro Německo
a Itálii správný. Co je zlo fašismu ve srovnání s komunismem?“ Lem Billings později
vzpomínal, jak Kennedy byl během celé cesty úplně pohlcen zájmem o nacistické hnutí.

Poláci nejsou jak Češi
Kennedyho zápisky neprozrazují, zda byl ovlivněn svým otcem, jehož nacisté považovali
za nejlepšího přítele Německa v Londýně. Lze to však předpokládat, neboť na svého
syna i ostatní děti měl vždy značný vliv a vyvíjel na ně nemalý tlak. Mladý Kennedy
svému otci na ambasádě v Londýně tu a tam vypomáhal a ze svých cest po Evropě mu
posílal zevrubné zprávy. Doslova za prorocké lze považovat jeho postřehy z návštěvy
Polska v roce 1939, když varoval, že spory o Svobodné město Gdaňsk vyústí v
německou invazi do Polska. „Situace je zatraceně komplikovaná... Polsko je odhodláno se Gdaňska nevzdat ... Co Německo udělá, jestliže se rozhodne jít do války, bude snaha dostat Polsko do pozice agresora, a pak se dá do práce. Polsko má čtyřmilionovou armádu, jsou dobří, ale špatně ozbrojení,“ poznamenal Kennedy a dodal:
„Poláci nejsou Češi a budou bojovat...“

Návštěva Prahy vzbudila rozruch
Jen jedinkrát navštívil John Fitzgerald Kennedy Československo, a to v době, kdy ještě
nebyl americkým prezidentem. Bylo mu 22 let a na Harvardské univerzitě studoval
mezinárodní vztahy. Do Československa jej přivedla zvědavost uvidět na vlastní oči
okupaci země Německem, které tak obdivoval.
V zimě roku 1939 si Kennedy vzal kvůli cestování půlroční studijní volno. Projel
Německo, pokračoval do Leningradu a Moskvy, navštívil i Krym, poté cestoval do
Istanbulu, Palestiny a Egyptu. Na zpáteční cestě do Londýna navštívil rovněž Vídeň
a Prahu. Díky otcovým konexím pobýval na mnoha ambasádách, kde jej všude vlídně
přijali, jen s návštěvou Prahy v srpnu 1939 vyvstaly problémy.
Tou dobou Čechy a Moravu okupovali Němci a Kennedyho návštěva na americkém
velvyslanectví proto vyvolala jisté pozdvižení. Diplomaté nelibě nesli, že zrovna 20letý
studentík, jenž není státním úředníkem, by se měl zajímat o složitou situaci v
protektorátě. I když s jeho návštěvou nesouhlasili, nakonec tlaku ze strany
Kennedyho otceustoupili a JFK tak měl jedinečnou možnost poznat z první ruky
okupační mašinérii na území Čech a Moravy. Tuto zkušenost považoval za velmi cennou
a využil ji ve své závěrečné diplomové práci.

Francie a Anglie neměly jinou volbu než Hitlerovi ustoupit
Za téma své diplomky si student Kennedy zvolil mnichovskou dohodua politiku
appeasementu, která k ní vedla. Dokončil ji v roce 1940, získal za ni druhé nejvyšší
možné hodnocení a ukončil tak studium na univerzitě s vyznamenáním. Jeho otce hned
napadlo, že by nebylo na škodu diplomovou práci přepracovat a vydat v knižní podobě.
Sehnal vydavatele a zajistil pro syna zkušeného novináře, aby mu pomohl text stylisticky vypilovat. Kniha vyšla ještě v roce 1940 pod titulem Proč Anglie spala(Why England slept) jako jasná narážka na Churchillovu knihu z roku 1938, nazvanou Když Anglie spala. Oproti ní však Kennedy ve své práci obhajoval tezi, že Británie v roce nebyla na válku připravena a Chamberlain tak neměl jinou volbu, než Hitlerovi ustoupit.
Tvrdil, že kdyby šly Anglie s Francií v roce 1938 do války, zřejmě by prohrály, což by podle něj mělo z dlouhodobého hlediska katastrofálnější následky.
John Kennedy u psacího stroje se svojí první vydanou knihou Proč Anglie spala (1940)
Kniha se stala bestsellerem, jen v Británii a Spojených státech se jí prodalo 80 tisíc výtisků, a Kennedy tak poprvé poznal, jak chutná být celebritou. Na honorářích vydělal 40 tisíc dolarů, ovšem výtěžky z prodeje knihy v Británii věnoval na pomoc britskému městu Plymouth, které krátce předtím bombardovalo německé letectvo. Z amerických tržeb si pak pořídil kabriolet značky Buick.

Kennedy stejně jako jeho otec zastával názor, že Amerika by neměla Německu
vyhlašovat válku, na druhou stranu však na Harvardu organizoval studentskou sbírku
na pomoc napadeným evropským národům. Když do čela Británie nastoupil rázný a
kurážný Winston Churchill, stal se brzy jeho obdivovatelem a z pozice appeasementu
se přesunul k obhajobě politky intervence. Několik týdnů před útokem na Pearl
Harbor narukoval k námořnictvu a až do konce války sloužil hrdinně v Jižním Pacifiku.
Fascinace Hitlerem

Ovšem ani po porážce Německa a odhalení hrůz holocaustu nepřestal být JFK fascinován
postavou Adolfa Hitlera. Při své další návštěvě Německa v srpnu 1945 si šel prohlédnout
Hitlerovu bavorskou rezidenci Berghof i jeho pověstné Orlí hnízdo a do svého
deníku si tehdy poznamenal:
„Kdokoli, kdo navštívil tato místa, si dokáže představit, že za pár let se Hitler vynoří z
nenávisti, která ho nyní obklopuje, a bude považován za jednu z největších postav, jaká
kdy žila.“ A dále pokračoval: „Na způsobu jakým žil a jak zemřel, je něco tajemného,
co ho přežije a zůstane živé. Stane se z něj legenda.“
Tehdy si však budoucí americký prezident neuvědomil, že něco podobného bude možné
jednou napsat o něm samém.

Jan Kyzlink, 13. 10. 2019

extrastory.cz 

extrastory je fajn matroš . Niečo ako lysohlavky