Je možná reinkarnácia ?

Většina z nás, kteří jsme byli odkojeni západní kulturou, řešíme problém smrti prostě tím, že ji odsuneme na vedlejší kolej, kde nám tak moc nevadí. Tam zůstává, dokud se jako vlak tažený parní lokomotivou nepřiřítí do naší malé staničky a nepřinese sebou zmatek a nepokoje. Jindy opět může stát více či méně trpělivě před stanicí, čekajíce na to až jí dá semafor volno, jen občas se připomínajíce zahoukáním. Když konečně dostane zelenou, pomalu a důstojně vjede do stanice. Kola se zastaví, pára uniká…

Odchod z tohoto života není tak docela nepodobný odjezdu vlaku ze stanice. Pochopitelně, že cíl cesty nám známý není. Dvě otázky, které se lidé nejčastěji ptají jsou:

1. Žili jsme již dříve?

2. Pokud ano, proč si na to nepamatujeme, proč je to vše z naší paměti vymazáno?

Na rozdíl od nábožných směrů Východu, se napr. židovství reinkarnací, tedy znovu-vtělováním, nikdy příliš nezabývalo. Žida zajímá jen jediné — ten život, který právě prožívá, pro který se narodil. To jediné má význam a cíl, vše ostatní je druhořadé.

Křesťanství má na to v zásadě stejný názor; důvod k tomu je zřejmě ten, že oba tyto náboženské směry se chtějí vyhnout fatalismu jímž často trpí společnosti a náboženské řády, které přijmou reinkarnaci jako důležitou součást své víry.

Biblický judaismus se o posmrtném životě téměř nikdy nezmiňuje a pokud přece jen ano, je tomu tak podobně jak to nacházíme v mytologii starých Řeků týkající se Háda, boha podzemního království, ve kterém se nacházejí duše mrtvých lidí. Když například se Odysseus potřebuje spojit s dušemi přebývajícími v Hádu, je mu to sice umožněno, nijak daleko ho to ale nepřivede. Duše zemřelých, včetně jeho vlastní matky, nemají zjevně zájem o to se s Odysseem příliš vybavovat. Podobně dopadne také král Saul, který se pomocí čarodějnice z Endoru, která je zřejmě tím, co dnešní spiritisté by nazvali hlasovým médiem, pokouší dovolat proroka Samuela, s nímž by se rád poradil. Prorok se sice dostaví, žádnou účinnou radu ale Saulovi nedá — v podstatě mu poví, že si musí poradit sám… Navíc, nezdá se ani, že by byl starověký judaismus měl jakoukoli doktrínu, která by se dala využít tak, jak tomu činí křesťané.Ti často používají posmrtný život jako jakousi návnadu pro ty, které by chtěli zlákat ke své víře. Přitom nabízejí odměny v podobě života v ráji pro ty, kteří jsou zbožní a naopak hrozí trestem nebo dokonce věčným zatracením těm, kteří jsou hříšníky. Nic takového, dokonce ani základní koncept dvojitosti lidských bytostí, toho, že kromě těla existuje také duše, se v raném judaismu ale nevyskytuje.

Přesto vše, jisté narážky (jako ta zmíněná o králi Saulovi) nacházející se jak ve Starém tak i Novém zákoně se zdají poukazovat na existenci posmrtného života a snad i na reinkarnaci, je to ale ponecháno na každém člověku individuálně jak si je vyloží. V časech bližších těm našim již reinkarnace začíná být uznávána některými z důležitých kazatelů a mystiků, jimiž byli na příklad Isaac Luria (1534-1572) či Baal Šem Tov (1698-1760). Luria zemřel velice brzy a jeho žák Chaim Vital dokončil dílo zvané Ša’ae Ha’ Gigulim (Brána k reinkarnaci), které je založeno na učení Luriových a v němž zákony reinkarnace jsou vykládány a to velice složitým způsobem.

Baal Šem Tov, považovaný za zakladatele Hasidického judaismu, sice uznává reinkarnaci, nicméně je jeho názorem to, že není nutné aby každý člověk věděl o její existenci. Kdybychom si byli neustále vědomi naší předcházející existence, nijak by nám to nepomohlo při té současné; dokonce naopak, mohlo by to znamenat i jakési omezení. Když se nad tím zamýšlíme, není tato doktrína nepodobná té, kterou zastávají theosofisté, jejichž teorie týkající se planetárních řetězců je příliš komplikovaná abychom se jí dopodrobna zabývali zde. Stačí si povědět, že v zásadě theosofisté prohlašují, že existuje veliké, i když ne nekonečné, množství duší, nacházejících se v různých stádiích duchovního vývoje, které všechny mají spojení se zemskou sférou a s vývojovými cykly jimiž prochází. Zde také procházejí svým individuálním duchovním vývojem a proto se sem vrací znovu a znovu a to v jistém systémovém pořádku, aby takto získávaly více a více zkušeností během každé následující inkarnace.

Když se opravdu vážně zamyslíme nad problémem reinkarnace, lze potom pochopit to, o čem se často i dosti vášnívě vedou debaty, to jest zda by měla být reinkarnace běžnou součástí základního učení, či měla-li být tato vědomost vyhrazena pouze pro ty, kteří se již nacházejí poněkud dále ve svém duchovním vývoji? Pokud naše uvažování nebrzdí materialistické názory, doktrína reinkarnace nám dává hodně smyslu. Vyplňuje mezery, některé z nichž jsou opravdu široko zející, které ortodoxní křesťan či Žid sice musí také vidět, většinou je ale odsune stranou, protože se příliš neslučují a někdy i prudce nesouhlasí s tím, co se dozvěděl ve svých formativních létech. Na příklad, jak je možné, že někteří z lidí postižení od narození těžkými vadami tělesnými či mentálními, jsou schopni se s tím viditelně vypořádat a to dokonce s veselou a usměvavou myslí? Nevědí snad instinktivně, že pokud by měli mít jen tento jeden jediný život, bylo by to vše beze smyslu, marné, neplodné či přímo nespravedlivé? Přitom takováto zřejmá nespravedlivost některé zdravé lidi dokonce přivádí k zuřivosti a často i způsobuje, že se potom vzdají svojí víry, odtáhnou se od církve!

Naproti tomu, pokud si dovedeme představit, že člověk nějakou vadou těžce postižený, dokáže využít zkušeností nasbíraných tím, že po celý jeden život se musel potýkat s problémy a omezeními a naučil se překonávat, nebylo by tohle nesmírně užitečné v nějakém příštím životě? Pravda, všichni z nás, zárověň s tím jak stárneme a naše těla ztrácejí postupně svou původní pružnost a přizpůsobivost, se musíme naučit vyrovnávat s jistými omezeními, proč ale se to pro některé z nás zmnohonásobuje? Pokud připustíme, že je zde něco co v nás přežívá a že bychom mohli tudíž mít v jiné existenci nějaký prospěch z toho co nasbíráme v tomto životě, vše hned začíná vypadat lépe, dává to víc smyslu. Čímž se dostáváme k další otázce: Proč si nic nepamatujeme ….



Zdroj : V.Koreis

pokus o opravu linky:
odkaz

...diki, Ruwko.

Iba hmota je večná, život nie je .Lokálny zmysel mi to dáva, prejav života je iba jedna z foriem existencie hmoty . Žiť znamená prežiť a rozmnožiť sa, ale prečo je toto jediným zmyslom zatial neviem, ale vôbec mi to nevadí......

a hmota sa skladá z čoho ? hm?? z atómov.. a tie sú nedeliteľné.. vieš, môj názor je taký, sa stávame po smrti kolektívnym vedomím..prepájajú sa naše posmrtné energie.. asi tak v stručnosti

Atomy su delitelne.

a zasa mám niečo nové- poznatok o atóme..priznám sa, nevedela som.. :-( .. vďaka ... ranexil ... :-) vidíš, ako si mi pomohol??? :-) k novším poznatkom.. :-)
Atomy byly původně chápány jako nejmenší částice látky, jež nejsou dále dělitelné. Dnes přesněji říkáme, že atomy nejsou dále chemicky dělitelné. Po objevu vnitřní struktury atomu a jeho jádra víme, že atomy nepředstavují základní částice látky, ale jsou pouze jednou z jejích hierarchických strukturních jednotek. Atomy se skládají z atomového obalu, který je tvořen elektrony, a atomového jádra, které je tvořeno nukleony. Za běžných podmínek představují atomy elektroneutrální systém, záporný elektrický náboj elektronového obalu je kompenzován kladným elektrickým nábojem atomového jádra. Pokud dojde k odtržení jednoho či více elektronů z atomového obalu, hovoříme o ionizaci. Vzniká kationt, při zachycení elektronu naopak vzniká aniont. Existenci atomů předpokládali již Leukippos (460-370 př.n.l.) a Demokritos (500-440 př.n.l.), jejich úvahy ale měly čistě spekulativní charakter, jejich hypotéza tehdy ještě nebyla ověřena experimentem. Atomová teorie vzniká teprve na přelomu 18. a 19. století n.l.

👍: ranexil

boha, toto kým prečítam, budem po tretej reinkarnácii

Admin by mal nariadiť aj stručný obsah zverejniť......

Ahoj Majo ... jsem vlítla na pár chviľ a hnedkaj ma nútia hlboko sa zamyslieť nad ufom a nad smrťou, pritom neviem ani len čo a či budem večer variť ..des ...

Ahoj, ja keď neviem čo uvariť, tak robím špagety......

no vidíš, neprišla som zbytočne .. dík za radu anech reinkarnuješ na niečo bars srandovné, jak já napoosled

Reinkarnujem na špagety......

a niekto ťa vcucne aj s kečupom, ktorý je z rajčín, na ktoré reinkarnuje reinkarnuje niekto ďalší ....

Ano je to nekonečný príbeh s kečupom.....

... dobre,.. nabudúce dám medzi riadkami oddychovky...

Reinkarnácia je dennodenný zjav,stále sa rodia naše deti, s našimi génami, takže žijeme v ich telách aj ďalej......

ak mas dusu tak mozes reinkarnovat, ak ju nemas nie si to ty kto sa reinkarnuje , ale to cim si nikdy ani nebol.
Stan sa dusou a az potom mozes nieco taketo zazit. Inac len zhnijes( heh ateisti su mrtvi)

...sú také prípady, že si spomenuli na svoje minulé životy. Podľa svojich vízií, snov, ale aj jasného videnia sa v inom priestore.

bidela som aj film, podľa skutočnej udalosti.. a je aj dobrá kniha... Eli.Heich - zasvěcení..spomína tam na svoje minulý život..

sme len prenesené vedomie, odplata za hriechy minulé minulých , nie všetci sa vrátia a dokončia čo vtedy nestihli. Niektorí sú tu zbytočne , nepoučia sa.

Nemas sa comu ucit...to tiez pokladam za omyl. Ked dosiahnes to svoje ja, večnu dusu, tak nie. Ale ten, kto sa nechal pohltit telesnostou priskoro v casoch, ked bolo telo este len nevedome,a kos a to deje vsetkym ludom tak s telom rastiue a naberajuc jeho skusensoti sa s nim plne identifikuje. V casoch, ked telo zanikne je potom clovek bud dezorientovaný, alebo ani nevie, ze uz o telo prisiel a tak putuje v spat tam odkial vypadol, lebo uz i hoc aj netelesní je vedomím len o tele a nie o sebe samom.
( a nebrat vazne komplikujem to, aby sa z toho uz nik nevymotal🙂))

no, napísal si to síce komplikovanejším spôsobom,..ale myslím, že v princípe súhlasím..

Prečo stále omielate nejaké hriechy...čo je to hriech ? Večnú dušu aj ja hľadám, ale stále sú časté defekty, tak sa na to asi vyseriem....

hriech ..ako vina , myslené celkovo asi ako odplata za neúctu k životu .
Sa vie, že každý tu má nejaké to poslanie, ..ale čítala som, že napr,. aj vrah má svoje poslanie byť vrahom, ...on je ten, ktorého napr.rukou má zomrieť ten či onen človek . Je to akoby vysporiadanie karmických dlhov.
Svetské zákony nemôžu ovplyvniť karmu, ale ovplyvnia človeka..ak by som to chápala tak, že sme súčasťou prírody, kde silnejší vyhráva tak by bolo všetko tak ako má byť s tým rozdielom, že zvieratá majú prirodzený pud sa tak správať, ale človek má svoje pudy kontrolovať ..nikto sa nenarodí preto aby bol zlý.

hriech v biblickom originale znamena "minut ciel", netrafit ciel, nenajst ciel...

rastos, ani nevies ako velmi som tií vdacný za tuto infsku.
Niekde som cital, ze kazdy clovek ma svoj osud dany Bohom a jeho naplnenie a zmierenie sa s ním je zmyslom existencie...v praxi to znamena nieco, ako plnit svoje poslanie ktoré je ti dané. Ak sa osudu vyhnes minies ciel, ktorý osud sam o sebe prinasa.
A logicky mi z toho vychadza, ze slobodna vola predchadza dedicnemu hriechu. Teda mas moznost zvolit si ci budes nasledovat svoj osud, alebo sa mu vzopries. Uf a toto sa ludskemu egu nepaci..

ako viem dopredu určiť - v momente rozhodovania sa , čo je správne pre môj osud - ktorá je správna cesta ?.. či sa cieľu vyhnem alebo nie ?...ako spoznám čo je môj osud ?
život ma naučil, že nič sa nemá "znásilňovať"..nechať veci plynúť ..a samé nás dovedú tam kam majú..akonáhle urobím rozhodnutie pod vplyvom iného človeka alebo okolností , oveľa neskôr zistím že bolo chybné ..a nedá sa vrátiť na začiatok cesty.. možno nikdy ..

asi srdcom, videla si Secret, tam bolo povedané ze je to naigacny, len akosi sme sa odnaucili ho pocuvat, kedze vzhladom na uroven poznania, ktoru v danom okamihu mame sa niektoré cesty predostrete srdcom zdaju byt hlůupe, neracionalne, nelogicke atp. ...lenze rozum nepozna okolnosti ktoré prídu. Srdce ano.

Jk povedal zidom, Ak neuverite, ze ja som, zomriete vo svojich hriechoch

v zmysle 28/ to znamena, zomriete vo svojom bludeni, miniete ciel

hlavny odkaz biblie je v tom, ze „cesta, pravda a zivot“ su tajomne ukryte v jk
a uchopit ich je mozne cez vieru v neho

preto su ludia vyzyvani verit-hladat jk, inac zostanu v bludeni

bez toho nenajdu ziadny osud, ziadne zmierenie, ziadne poslanie...

V biblii sú popísané prípady reinkarnácie,ale asi si to málo ľudí uvedomilo.
1.-Ježiš sa po zmŕtvychvstaní prihovori Marte,ktorá prišla ku hrobu.Ona ho však nepoznala a myslela si,že je to záhradník.
2.-Učeníci na úteku z Jeruzalema stretli pocestného,ktorý im rozprával o Ježišovi a jeho utrpení,prečo sa to všetko muselo stať.Oči sa im otvorili a pochopili,že to je Ježiš až keď im začal rozdávať rybu pri večeri.
Nie podľa vonkajšieho vzhľadu poznáme,kto vlastne kto je,ale podľa duše.Tak sa vlastne medzi nami pohybujú dobrí a zlí z minulosti.Podľa skutkov poznáte ich.

👍: ranexil