Působí to jako zázrak: země, která byla mezi prvními „na ráně“, neměla testy ani informace, je ostrakizovaná Čínou i OSN, zvládá epidemii vzorově a bez vážných omezení veřejného života. Díky čemu? Díky ukázkově vyspělé demokracii.
Tchaj-wan patří k zemím, které epidemii koronaviru zvládají. Naivně jsem věřila a doufala, že tuto cennou zkušenost a „know-how“ převezmou i ostatní země, případně ji plošně jako globální záchrannou síť pro prevenci a řízení nemoci zpracuje Světová zdravotnická organizace (WHO). Evropa se mohla poučit.
To se nestalo i proto, že Tchaj-wan je izolovaný. Na nátlak Číny nebyl přijat ani za člena WHO!
Tchaj-wan musel tedy spoléhat na vlastní síly. Na rozdíl od Evropy od začátku nic nepodcenil, vláda jednala rychle, věcně, s týmem odborníků s přesnými instrukcemi. Hlavní slovo měl epidemiolog, šéf krizového centra, Chen Chien-jen.
To je lékař, vědec a odborník na infekční choroby. Vláda se řídila jen jeho pokyny. Hovořil každý den, věcně informovala i tchaj-wanská prezidentka Cchaj Jing-wen, která v lednových prezidentských volbách obhájila svůj mandát na další čtyřleté období, a premiér Su Tseng-chang.
Ve veřejnoprávní televizi byl vyčleněn čas pro pravidelné a relevantní informace pro občany celé země. Nemuseli se zabývat celý den žádnými falešnými, protichůdnými a zavádějícími informacemi. U každého nakaženého uvedli přesné informace, kde se pohyboval, s kým přišel do styku, jaký je jeho zdravotní stav.
Většina nakažených se vyléčila, úroveň zdravotnictví je tu vysoká, patří k prioritám vlády. Země zažila epidemii SARS a poučila se, že nesmí podceňovat žádný detail. Život probíhal normálně, s omezeními. A s jistotou, že situace je pod kontrolou. Paniku — natož vykupování obchodů — jsem tu necítila ani v náznaku.
Vrchol epidemie, ke kterému se blíží Evropa, byl v lednu a únoru. Tchaj-wan okamžitě zajistil roušky a dezinfekci pro každého občana, v počtu nejméně tří kusů. V celé zemi byla sjednocena cena za jednu roušku v přepočtu 5 Kč.
Premiér oznámil, že s rouškami je přísný zákaz obchodovat, a to pod přísným postihem milionové pokuty. Testy na koronavirus byly pro všechny a zdarma. Na lidském neštěstí se nevydělává.
V Jižní Koreji zavedli i stanoviště pro automobily, řidič nemusel vystupovat z auta, stáhl okénko, test byl proveden na místě. V záchytných zdravotnických stanovištích (bylo jich okamžitě zorganizováno 24 po celé zemi), byly v místnosti přítomny vždy jen dvě osoby, aby se lidi nemuseli tísnit v nemocnicích. Doprava nebyla nijak omezená.
Probíhala pravidelná dezinfekce metra, vlakových souprav, autobusů, vlaků, letadel. Nikdo neopouštěl domov bez roušky, na všech veřejných akcích byly stanovené rozestupy židlí a řad. Nebyly zavřeny restaurace, ani divadla, ani rušeny veřejné akce.
Na Tchaj-wanu jsme se řídili těmito doporučeními:
Vyhýbejte se místům, kde se shromažďuje velké množství lidí.
Kdykoliv opouštíte byt, tak pouze s rouškou.
Pokud kašlete, tak nikdy do dlaní.
Důležitá je obecně zvýšená hygiena rukou, noste s sebou všude kapesní dezinfekční prostředky.
Nedotýkejte se očí.
Nepodávejte si ruce.
Denně provádějte kontrolu hlavně u starších osob. (V případě potíží prosím volejte na příslušné telefonní číslo, zařídíme vše potřebné.)
Pijte jen teplé nápoje (ve shodě s tělesnou teplotou, studené nápoje tělo zatěžují).
Dbejte na dostatek antioxidantů (vitaminy C, ovoce a zelenina).
V dopravních prostředcích dodržujte rozestupy.
Madel v metru a dopravních prostředcích se přidržujte předloktím, nikoli rukama.
Obecně dbejte, aby ústa a krk byly vlhké, ne suché. Minimálně každých patnáct minut vypijte několik doušků tekutiny.
Takto vypadala doporučení tchajwanských lékařů. Doprovázela je poznámka, že mají preventivní charakter. Zdůrazňovalo se, že opatrnost je na místě, panika nikoliv.
Paradoxně jsem cítila, že jsem v zemi, která je bezpečná. Všem, kdo mi volali, abych se okamžitě vrátila, jsem odpovídala, že všichni by naopak měli být na Tchaj-wanu.
Je to vyspělá, fungující demokracie, která dokáže v krizové situaci jednat. Neviditelný koronavirus je, jak se ukazuje, i virem sociálním, protože obnažil slabiny politiků a systému, ve kterém žijeme.
Tchaj-wan se předem připravit nemohl. Přesto obstál
Nezapomeňte, že v lednu o viru nikdo nic nevěděl, žili jsme ve velké nejistotě. Totalitní Čína informace zamlčovala. Otřesný je osud čínského lékaře, který na neznámý virus upozornil už v prosinci a byl označen za „nepřítele státu“.
Světová zdravotnická organizace byla informována o vlně pneumonie neznámé příčiny ve Wu-hanu 31. prosince 2019. V ten samý den byli na Tchaj-wanu povoláni v hlavním městě Tchaj-pej první zdravotníci. Cestujícím přímých letů z Wu-hanu zkontrolovali horečku a případné příznaky respiračních potíží. Již 5. ledna zahájili vyhledávání všech osob, které byly ve Wu-hanu v předchozích čtrnácti dnech a měly horečku nebo příznaky infekce horních cest dýchacích.
V té době logicky nemohli mít ještě test na neznámý virus k dispozici. Proto byly podezřelé případy vyšetřeny na celkem 26 virů, včetně SARS a dalších respiračních onemocnění. Lidé s příznaky byli v karanténě. Zdravotníci je navštěvovali doma. Rozhodovali, zda je nutná nemocniční péče. V následujících týdnech pozorování vyhodnotili.
Dne 27. ledna padlo rozhodnutí porovnat údaje z Národního systému zdravotního pojištění s údaji imigračních úřadů, registračního rejstříku tchajwanských občanů a registrace cizinců. Díky tomu prakticky identifikovali všechny, kdo byli v posledních čtrnácti dnech v rizikových oblastech. Národní zdravotnické vedení v krizových situacích (NHCC) potřebovalo na vytvoření tohoto systému jeden den.
Díky důkladnému plánu a včasné reakci situace zůstala pod kontrolou. 15. ledna, dva týdny předtím, než WHO prohlásila vypuknutí infekce za globální nouzovou situaci, pozastavil Tchaj-wan vývoz roušek a respirátorů, než doplní vlastní zásoby.
dočítat
odkaz
