Hoď ma hore
prihlásenie:
Registrácia  |  Zabudnuté heslo
tu sa nachádzate: hlavná stránka  filozofia  téma
kategórie:  

Filozof Copan: Realita je objektívna

26
reakcií
1027
prečítaní
Tému 16. júla 2018, 20:27 založil Krištof.

podobné témy:

názov témy
posledná
reakcií
22. 03. 2013
28
24. 08. 2019
9
07. 06. 2015
12
 
 


1.
označiť príspevok

Krištof
   16. 7. 2018, 20:27 avatar
"Bez ohledu na to, jak moc se domníváme, že můžeme formovat realitu, v určitém okamžiku musíme přiznat, že jistá část našeho vlastního přesvědčení (ako právě předpoklad, že můžeme dle své vůle tvořit jakoukoli realitu) je vůči lidské snaze o manipulaci imunní. A bez ohledu na sílu dědičných vlivů či vlivů prostředí si musíme zachovat alespoň nějakou objektivitu, abychom vůbec k nějakým závěrům o síle těchto vlivů mohli dojít.

Nejprve však - co je to realita? ...můžeme si to, co je skutečné, pracovně definovat jako to, co je neboli co existuje. (Jednorožec tedy skutečný není, protože neexistuje. Na druhou stranu matematické věty jako třeba 7+8=15 skutečné jsou, a proto existují - i když nejsou fyzickými objekty. Tyto věty by existovaly nebo by byly potenciálně možné, i kdyby lidská mysl nikdy neexistovala.) A pokud je něco pravdivé, pak to odpovídá tomu, co je, co existuje.

Tvrzení č. 1: "Sami si utváříme vlastní realitu." "To je jen tvá realita," slýcháme. Jak odpovědět na tuto velmi častou poznámku? Zeptejme se člověka, který tvrdí, že každý z nás si může vytvářet svou vlastní realitu, zda tomu skutečně věří. Pokud odpoví ano, pak můžeme říci: "Pak ovšem věříš, že alespoň jedna věc lidmi tvořena není - a tou je nesporná skutečnost, že všichni mohou utvářet svou vlastní realitu." Nebo se můžeme zeptat: "Je tato myšlenka - že každý si utváří svou vlastní realitu - pouze jakýmsi druhem reality, kterou sis vytvořil ty? Pokud ano, proč se domníváš, že se to nějak vztahuje i na mne?" Není totiž pochyb, že náš přítel předpokládá, že jeho stanovisko se opravdu vztahuje na všechny. V tom případě si však protiřečí. Nakonec ani on sám nevěří, že úplně všechna realita může být utvářena člověkem. S realitou neboli existencí některých věcí nemůžeme udělat absolutně nic.

Z toho vyplývá, že nějaká objektivní realita, která se vztahuje na každého, existuje. Pokud tedy trváme na tom, že určitá stránka reality nemůže být ovládána lidskými myšlenkami ani skutky, neznamená to, že jsme "arogantní" či "povýšení". Jestliže s námi náš přítel nebude souhlasit, bude tak pravděpodobně činit na základě skutečnosti, o níž se domnívá, že se vztahuje na oba diskutující! I když tedy můžeme mít nesprávné představy o tom, co konkrétně reálné je a co není, všichni nakonec musíme uznat, že nějaký druh objektivní reality existuje. Diskuse tedy může pokročit od otázky, zda "existuje objektivní realita", k otázce následující: "Uznávám-li existenci a nevyhnutelnost objektivní reality, čím obhajuji nebo na čem stavím svá jednotlivá stanoviska vzhledem k objektivní realitě?"

Možná stojí za to zmínit zde ještě jeden běžně zastávaný názor, který říká, že "pravda je to, čemu upřímně věříte". Podle této představy tedy upřímnost z něčeho vytáří pravdu (tedy svým způsobem realitu). Například upřímně věřím, že marxismus nebo některá z forem východní filozofe je pravdivá, pak se tato filozofie nějak pravdivou stane. Napadá mě ovšem spousta věcí, které zůstanou nepravdivými nebo nesprávnými bez ohledu na to, jak upřímně je někdo za "správné" či "dobré" považuje. Upřímné masové vraždy, upřímné znásilňování, upřímné mučení, upřímná střelba naslepo do lidí, upřímný fašismus, upřímný satanismus? Upřímnost neudělá z rovnice 2+2=5 rovnici pravdivou, ani nezmění zákon přitažlivosti. Pouhou úpřimnou vírou nepřivedu své milované zemřelé k životu. Upřímnost nezmění nic na faktu, že můj oblíbený haseballový tým "Cleveland lndians" prohrál ve světové sérii v roce 1995 a pak i v roce 1997. ...
Navíc je toto kritérium pravdy, ustanovené "upřímnou vírou", pro ty, kteří jej zastávají, pevně stanoveným a absolutním pravidlem. Tito lidé v podstatě říkají, že "všichni, kdo s jej ich stanoviskem nesouhlasí, se mýlí a zastávají stanovisko nesprávné". Takže člověk, který nevěří, že upřímnost vytváří realitu, se může otázat: "Co když já upřímně věřím, že upřímná víra pravdu z ničeho nevytváří?" Tato otázka odhaluje protimluv, který se ukrývá v představě, že pravda je tvořena upřímnou vírou. Znamenalo by to totiž, že oba tito "upřímní" věřící mají pravdu - ačkoliv zastávají přesně opačná stanoviska. Ale člověk, který obhajuje "upřímnou víru" jako kritérium pravdivosti, je přesvědčen, že jeho kritérium je správné a že ti, kdo s ním nesouhlasí, se mýlí.

Někdo však může namítnout: "Nevytváříme realitu alespoň skrze rozhodnutí, která činíme? Nevytvářím jistou realitu tím, že si pujčím jednu videokazetu, a ne jinou, nebo tím, že si vyberu jednu konkrétní příchuť zmrzliny, a ne jinou?" Ano, naše volba v daném okamihu neco opravdu mění a formuje tak určitou část skutečnosti. Ale podstatné je toto: když už jednou nějakou volbu učiníme, stáva se nezměnitelnou skutečností a my dané rozhodnutí nemůžeme změnit v nerozhodnutí. To znamená, že metafyzicky (nebo ve skutečnosti) je nemožné změnit minulost. Nemůže ji změnit ani člověk, ani Bůh. (Mějme na paměti, že Bůh ve své moci nikdy nekoná nic absurdního ani protikladného jemu samotnému. Tedy žádné kulaté čtverce ani kámen tak veliký, že by jej nemohl uzdvihnout. Žádná moc nemůže způsobit takovýto stav věcí. To se pochopitelně týká i zásahu do již dané minulosti.) Minulost v sobě nese jistou "tuhost", kterou budoucnost postrádá. Žádná lidská manipulace nemůže změnit to, co se již stalo - a to i přesto, že se můžeme snažit nějakou část minulosti zapřít nebo nějak potlačit. Znamená to tedy, že minulost je realita, kterou musíme přimout. Není to hrouda mokré hlíny, kterou lze libovolně tvarovat.

Tvrzení č. 2: "Realita je utvářena silami, jež jsou mimo naši kontrolu." Toto druhé tvrzení je svým způsobem determinismus. Znamená to, že cokoli náhodou myslíme, děláme či říkáme, je plně závislé na předcházející řadě příčin a následků. Přítomnost je určena minulostí. A závěr, k němuž lidé docházejí na základě tohoto předpokladu, je, že nezávisle na tom, jak moc se snažíme o objektivitu, jak moc se snažíme dobrat pravdy, náš historický a kulturní kontext nebo naše genetické ustrojení hrají zcela rozhoduj ící roli. Pak můžeme vyslovit jen to, že "toto je můj pohled na věc" - a nic víc. ...

...měli bychom si pokorně přiznat jednu pravdu: jako lidé jsme omezeni a nikdy nejsme tak objektivní, jak bychom si přáli. Kulturní prostředí, v němž se nacházíme, rodinné pozadí, historické období a množství dalších faktorů mohou a často také zkreslují naše vnímání. Nikdo z nás není stoprocentně nezaujatým, čistě objektivním člověkem. To je ta horší stránka věci. Nemusíme však propadat pesimismu - navzdory řadě ovlivňujících faktorů můžeme stále dosáhnout objektivity. Popřít možnost jakéhokoli pravdivého tvrzení či jakékoli objektivity znamená vyhlásit právě toto tvrzení za pravdivou a objektivní skutečnost: "Je objektivní pravdou, že nic nemůžeme považovat za objektivní pravdu!"
Je zajímavé, že ti, kdo tvrdí, že jsme všichni determinováni sociálními a genetickými silami, ve skutečnosti nevěří, že se to týká i jich samotných. Pokud někdo říká, že "jsme jen produktem prostředí a dědičných vlivů", pak by měl věřit, že i jeho vlastní slova nejsou ničím jiným než produktem prostředí a dědičných vlivů. Takový člověk ovšem daleko spíše věří, že pro jeho stanovisko existují dobré důvody, že o něm svobodně přemýšlel a racionálně si jej zdůvodnil. Tím pádem považuje sám sebe za výjimku z pravidla, které prosazuje. Navíc, pokud by zastánce determinismu skutečně věřil svému vlastnímu tvrzení, pak by se nevyhnul protimluvu dalšímu: musel by uznat, že a) jakékoli jeho stanovisko, stejně jako b) všechna stanoviska protikladná jsou na stejné úrovni, protože vše (a i b) je výsledkem kultury, genů či čehokoli dalšího. Pokud je prostředí, kultura nebo dědičné ustrojení zodpovědné za to, co si myslíme a konáme, pak neexistuje žádný racionální způsob, jak určit, které stanovisko (pokud vůbec nějaké) je pravdivé. ...

Myšlení behavioristů je velmi podobné, protože i oni tvrdí, že lidské bytosti jsou jen výsledkem osobní minulosti, že svoboda je iluzí a každá naše volba je jen předvídatelným výsledkem řady předchozích událostí. Časopis Psychology Today otiskl v září r. 1983 článek proslulého behavioristy a autora knihy Walden Two (Walden druhý) B. F. Skinnera, v němž autor prohlašuje: "Pokud mám v otázce lidského chování pravdu, pak jsem napsal autobiografi osoby, která vlastně neexistuje... Pokud je mi známo, mé jednání je v kterémkoli okamžiku pouhým výsledkem mého genetického vybavení, mé osobní minulosti a toho, v čem se v současnosti nacházím." Ovšem opět platí, že ani Skinnerovo vlastní tvrzení není možné brát jako výrok o objektivní pravdě. Protože to, co zde Skinner vyslovil, není ničím víc než jen "výsledkem [Skinnerova] genetického vybavení, [jeho] osobní minulosti a toho, v čem se v současnosti nachází". Takto ovšem nemáme žádný kvalitní důvod věřit tomu, co Skinner píše. Pokud má pravdu, pak se k ní dostal čirou náhodou, a nikoli vlastní racionální úvahou. ...

Další myšlenka zní: "Neexistuje žádná realita, vše je jenom zdání." (Jak jednou hloubal Woody AIIen: "Co když je všechno jen iluze, co když neexistuje vůbec nic? V tom případě jsem rozhodně za koberec zaplatil příliš mnoho." Člověk, který něco podobného prohlašuje, nicméně věří, že alespoň tento jeho výrok odráží realitu správně. ...
Objektivita je nevyhnutelná. Ti, kdo to popírají, považují sami sebe za výjimku ze stanovených zákonitostí."
Súhlasí Scarlette


2.
označiť príspevok

Krištof
   16. 7. 2018, 20:31 avatar
"To nás přivádí k velmi podstatné otázce: Proč věříme tomu, čemu věříme? Mezi obvyklé odpovědi na tuto otázku patří: naše společnost, rodiče, náboženská výchova, vnitřní touha po smyslu a psychické rovnováze. Zeptejme se však poctivě: "Myslíme si, že naše přesvědčení se stává pravdivým na základě těchto důvodů?" Jistě ne. Vždyť kolikrát odmítáme názory rodičů, přátel či společnosti, v níž žijeme. Během života často zavrhujeme některé z představ, předsudků a přesvědčení, které jsme kdysi dávno automaticky přijali. A proč to děláme? Odpověď s největší pravděpodobností spočívá v tom, že prostě zjišťujeme, že ne všechno, v čem vyrůstáme, je pravda. Tedy pravda odpovídající realitě. Někdo může například vyrůstat v prostředí rasové nenávisti, ale později dojde k poznání skutečné hodnoty všech lidských bytostí a tuto pravdu přijme za svou.

I když tedy akceptujeme přesvědčení svých rodičů a přátel i rozličné dobové představy, neznamená to, že tyto věci jsou pravdivé. (Přijmout toto pojetí by znamenalo dopustit se velkého omylu, který spočívá v představě, že určitá věc je pravdivá či nepravdivá kvůli svému původu. Já například neodmítám rovnici 2+2=4 jako nesprávnou jen proto, že jsem neměl rád učitele, který mě shodou okolností učil v první třídě. Zároveň ani nevěřím, že rovnice 2+2=5 je správná jen proto, že jsem měl rád učitele, který tuto matematickou chybu vyučoval - nebo proto, že tento učitel byl autoritou v jiných předmětech.) Jinými slovy, takové faktory, jakými jsou třeba rodina či prostředí, mohou sice být příčinou nebo pramenem našeho přesvědčení a víry, ale stále nejsou racionálními důvody k tomu, abychom dané přesvědčení přijímali jako pravdu. Takže i když naše přesvědčení pramení ze zdrojů, k nimž máme blízký a citový vztah, nepřijímáme je jako pravdivé ani kůli tomuto vztahu, ani na základě vlivu, který na nás mají. Pokud zjistíme, že naše víra, v níž jsme byli vychováni, je falešná, můžeme ji kdykoli svobodně odmítnout.

Je zjevné, že lidé obecně nemohou žít a vyvíjet se ve světě, o kterém vědí, že neodpovídá realitě. (Pokud v nereálném světě žijí, pak obvykle končí v ústavu.) Jestliže mě někdo nazývá přítelem, a přitom mě ustavičně uráží a jedná se mnou nehezky, pak mám dobrý důvod mu nevěřit. Proč? Protože mou přirozenou tendencí je vytvářet si svou víru na něčem pevnějším, než čím jsou "přítelova" slova - konkrétně na realitě situace. Samozřejmě, pokud mezi naší vírou a osobní zkušeností existuje viditelný rozpor, často se pokoušíme o nějaké racionální a uspokojivé vysvětlení. Ale držíme-Ii se představ, o nichž víme, že jsou falešné, záhy zjistíme, že se nám všechno rychle rozpadá. Bylo by tedy zřejmě rozumné odstranit ze svého přesvědčení co nejvíce chybných závěrů a nahradit je maximem závěrů správných. Je to jistě lepší než žít v něčem, o čem víme, že je to lež.

Pokud si nějaké tvrzení vnitřně odporuje, pak jednoduše nemůže být pravdivé. Jestliže vám dokonalou angličtinou řeknu, že "neumím ani slovo anglicky" nebo "žádná věta nemá více než šest slov" nebo "já neexistuji", pak ihned pochopíte, že to, co jsem právě vyslovil, není pravda. Je docela zřejmé, že anglicky umím, že věty o více než šesti slovech existují, stejně jako musím existovat i já, jestliže se vyjadřuji. Protože jsem si v předchozích větách protiřečil, měly by být moje výroky odmítnuty. Jsou to výroky nepravdivé.

Právě relativismus je dalším příkladem hlediska, které si vnitřně odporuje, a proto by mělo být zavrženo jako falešné. Zastánce relativismu totiž věří, že relativismus je pravdivý nejen pro něho samotného, ale pro všechny. Můžeme se ho zeptat: "Věříš, že relativismus je pravdivý? Pokud pravdivý je, znamená to, že je absolutně pravdivý pro každého, nebo jen pro tebe?" Pokud relativista odpoví, že jeho pohled je pravdivý pro všechny, pak již nehovoří o relativním, ale o absolutním. Absolutní relativismus je ovšem protimluv, a proto nemůže být pravdivý.

Co kdyby však relativista řekl: "To je jen můj pohled na věc. Je to pravda jen pro mne, ty tomu věřit nemusíš." Inu, pokud relativista zastává takovýto postoj, pak to, co říká, je asi na stejné úrovni jako prohlášení, že "tobě chutná více zmrzlina vanilková, mně čokoládová". Vlastně neříká vůbec nic, co by bylo hodno víry (přesvědčení) druhých lidí. Pouze vyslovuje svůj vlastní názor. Obvykle však zastánci relativismu věří, že ostatním nabízejí více než jen svůj osobní názor. Vždyť proslulý relativistický slogan "Je to pravda pro tebe, ne však pro mne" vztahuje relativismus přinejmenším na dva lidi! Relativista se skutečně domnívá, že jeho pohled je pravdivý pro obě strany, ne jen pro jednu.

Ano, relativisté rozhodně vyvolávají dojem, že svému postoji věří jako pravdě platící pro všechny. A ne jen to, často se také pokoušejí přesvědčit druhé, aby i oni jejich hledisku uvěřili. Ve skutečnosti na obhajobu relativismu a k popření absolutismu ochotně předkládají objektivní důvody - tedy důvody, které jsou pravdivé nezávisle na lidských názorech. Zastánce relativismu může například říci: "Protože tolik lidí věří různým věcem, je relativismus nevyhnutelným závěrem," Může však poukázat na to, že přinejmenším a) základ na němž staví své relativistické pojetí, že tolik lidi navzájem nesouhlasí, je pravdivý - není chybný a že b) relativistický závěr o nevyhnutnosti relativizmu je také pravdivý. Ve skutečnosti je tedy relativista absolutistou v relativistickém hávu.
Kromě toho můžeme vzít kterýkoli relativistický výrok a vytvořit z něj výrok objektivně pravdivostní. Jediné, co pro to musíme udělat, je přidat před každé tvrdzení větu: "Je pravda, že..." nebo: "Objektivní pravdou je, že všechno je relativní" či: "Je pravda, že toto je tvá nebo má realita" či: "Je nepopiratelná pravda, že toto je pravda pro tebe, ale ne pro mne."...

Nestáváme se tedy arogantními jen proto, že věříme v určité pravdy. Vždyť lidé, kteří s námi nesouhlasí právě proto, že lpíme na objektivní pravdě, jsou přesvědčeni, že se objektivně mýlíme! Znamená to, že jsou tito lidé arogantní? Snad je zřejmé, že budeme-li "aroganci" definovat jako "přesvědčení o vlastní pravdě", pak by měli být za arogantní považováni i relativisté. Proč? Protože i oni věří, že mají pravdu a že ti ostatní, kteří věří v absolutní pravdy, se absolutně mýlí. Je to pochopitelně měření dvojím metrem ("Já mohu tvrdit, že se někdo mýlí, ale ty to tvrdit nemůžeš!" Arogance souvisí daleko více s postojem nežli s vírou a má co delat spíše s postojem než s nárokem na pravdu.

Vraťme se však ještě k nevyhnutelnosti pravdy. Relativista podle všeho věří, že má dobré důvody k tomu, aby zastával své stanovisko ("existuje přece tolik odlišných hledisek". Pokud však určité důvody na obranu svého relativismu předkládá, pak ovšem věří, že jeho duvody jsou pravdivé (a nikoli nepravdivé). Věří, že jeho postoj není libovolný, ale že je plně obhájitelný. Takže bez ohledu na postoj, který zastáváme, budeme vždy vyslovovat určitá tvrzení o pravdě. Nebo budeme alespoň předpokládat pravdivost těch tvrzení, s jimiž budeme svůj postoj obhajovat jako oprávněný. A to je zcela v pořádku."
Súhlasí Scarlette


3.
označiť príspevok

Krištof
   16. 7. 2018, 20:36 avatar
Tento text pochádza od filozofa menom Paul Copan z knihy Je všechno opravdu relativní? (vyšla aj v češtine). Hádam takýto text má význam pri zamýšlaní sa o tom, čo je reálne, objektívne, čo skôr subjektívne, simulované, snové, pravdivé, nepravdivé a pod. Súhlasíte s jeho argumentami? Ja v podstate áno

Inak zaujímavé, že popri vonkajšej realite existuje aj tá subjektívna, duševná (myseľ etc.). Teda to, že niečo je "subjektívne", neznamená nutne, že to je nereálne. Otázka je iba v tom, či obsah toho je v súlade s objektívnu realitou resp. s pravdou, ako napr. rozumné myšlienky, alebo naopak či ide o niečo vymyslené, pomýlené a pod. Práve obsah výmyslu či omylu je v rozpore onou realitou či pravdou. (Formálne aj výmysel existuje, povedzme ako mentálny produkt, ale jeho obsah protirečí realite či faktom, napr. tvrdenie, že 2+2= 15.)

To však neznamená, že silou mocou treba niekoho presviedčať o takej či onakej pravde (resp. "pravde". Tolerancia a zhovievavosť je často namieste
Súhlasí Scarlette


13.
označiť príspevok

Shagara muž
   22. 8. 2018, 10:32 avatar
3,......tiež odmietam relativizmus, a verím v objektívnu pravdu. Som za "toleranciu a zhovievavosť,.....ale nikdy neriedim danú objektívnu pravdu a nerobím kompromisy v súvislosti s ňou.
A "presviedčanie" ak je motivované láskou a uvedomením si tohto poverenia Kristom,tak je opäť správne a životne dôležité a potrebné.
-------------------------------------------------------------
Čítal si v Písme podobné slová/a je ich viac/?......"„Teda ak oznamujem dobré posolstvo, nemám žiaden dôvod na chválu, lebo mi to bolo uložené ako nutnosť. Ale beda mi, keby som neoznamoval dobré posolstvo!“ ?(1. Korinťanom 9:16)

Ono bolo dôležité aj z toho dôvodu,že ak by to nejaký kresťan nerobil,tak by nemal Božie schválenie. Všetci musia byť evanjelisti. To učí aj RKC a aj protestantské cirkvi! Len sa to nepraktizuje!
Samozrejme,nerobí sa to "nasilu",ale hľadajú sa ľudia ,čo sú "správne naklonení k večnému životu"!
Inak povedané, sám Ježiš povedal,...."hľadajte tých ,čo si to zaslúžia"! Pretože , ...."Viera nie je vlastníctvom všetkých"!


4.
označiť príspevok

Krištof
   16. 7. 2018, 20:41 avatar
Technická poznámka: V zátvorke s úvodzovkami na konci to dáva toho žmurkajúceho smajla... sranda musí byť, ako sa hovorí, akurát to môže trochu mýliť resp. rušiť


12.
označiť príspevok

Krištof
   22. 8. 2018, 09:24 avatar
Tento text od psychológa a pedagóga prof. Mirona Zelinu je geniálny aj v tom, že pochádza z knihy vydanej ešte v roku 1995, teda dávno pred sci-fi filmom Matrix a výrazným rozvojom virtuálnej reality. Aj vtedy však už existovali počítače, PC hry, herné automaty, gembleri, ilúzie; pojem virtuálna realita sa dal (dá) použiť tiež v prenesenom význame (ilúzie a pod.):

"GAMBLERI V0 VIRTUÁLNOMSVETE

Tieto cudzie slová moderného sveta nás strašia. V preklade a zjednodušene ide o to, či sme hráčmi a či hráme vo svete existujúcom alebo len pomyselnom, nami umelo vytvorenom.
Gambler je profesionálny hráč na automatoch, počítačoch. Je to maniak na multimediálne hry.
Virtuálny svet je svet vytvorený umelo, prostredníctvom počítačov, médií, je to nepravý, neskutočný svet tváriaci sa skutočne. Je to svet našich predstáv, aj predsudkov, svet aj falošný, mámivý, je to aj svet našich snov a vízií.
Virtuálny svet nielen odtŕha človeka od reálneho sveta (a tým ho vlastne od reálneho sveta chráni), ale ho učí vnímať a vidieť reálny svet ako svet virtuálny. Virtuálny svet v prenesenom slova zmysle predstavuje aj naše falošné presvedčenia a predsudky. Otázka kvality života, slobody osobnosti potom znie: kto, s kým, prečo a v akom svete hrá?
Nie sme náhodou už chorobní hráči, maniaci na hry, ktoré môžeme volať Hra na slobodu, Hra na lásku, Hra na demokraciu, Hra na vládcu, Hra na morálku, Hra na seba a podobne? Pritom nemáme na mysli hry ako ich prezentoval E. Berne alebo ako ich analyzuje transakčné analýza. Rozdiel je v rozlíšení reálnosti a nereálnosti týchto hier v skutočnom živote a z toho plynúce konzekvencie.

Rozlíšenie, čo je hra a čo nie je už hra, je predmetom kvality života. Pravda stredu hovorí, že človek by nemal byť len vážny, reálny, nehravý, ale mal by sa vedieť aj hrať, ba dokonca zastávať rozličné role. Ale nesmie to presiahnuť hranicu, keď sa z hry stáva vášeň, choroba, keď sa človek stáva gamblerom, čo je už diagnóza. Gambler je závislý hráč na hre. Ale aj na druhej strane, ak sa preženie realita "suchoty bytia", z človeka sa stáva stroj, kalkulačka, byrokratická figúrka. Takýto človek chodí bez srdca, bez hier, zaznamenáva vojny, zlo a len reprodukuje seba a myšlienky a nie je schopný hrou prekročiť ich hranice, hranice seba.

Ale je tu ten druhý rozmer: virtualita. Ten by skôr odpovedal na otázku obsahu našich hier. Je to, čo ešte vidíme, počujeme, cítime, skutočne to, čo cítime, počujeme a vidíme? Nesnaží sa niekto človeku predstierať neexistujúcu skutočnosť až natoľko, že sme ochotní tejto neskutočnej virtualite uveriť? Nie je "hospodársky zázrak" len zázrakom gamblera vo virtuálnom svete? Naša sloboda nie je len virtuálnou skutočnosťou nás ako gamblerov života?

Psychológovia nie nadarmo veľmi výrazne požadujú, aby sa človek učil reálnu percepciu reálneho sveta. Aby sa učil vnímať skutočnosť ako skutočnosť, pravdu ako pravdu, lož ako lož. Aby sa neučil relativizovať všetko tak, že napokon nevie, či je alebo nie, či svet, ktorý vidí, je skutočným svetom, alebo či je to len filmové plátno, fikcia alebo počítačom animovaný svet. Obrana proti gamblérstvu vo virtuálnom svete je byť sebou do takej miery, že si nič nepredstierame, nenahovárame, že si neustále overujeme, či to, čo vidíme, počujeme, cítime, je skutočnosť alebo len fikcia. Nezbližujeme sa s autosugestívnym podľahnutím svojmu velikášstvu alebo malosti. Je len krôčik k tomu, aby sme si položili otázku, kde je pravda, čo je vlastne realita, skutočná skutočnosť. A znovu, nielen psychológia, ale aj skúsenosť ľudstva hovorí, že pravda sa overuje aj tým, že sa konfrontujú názory, skúmajú rozličné pohľady, že sa svet prezentuje v mnohých pravdách.

Diktátorský vodca či autoritatívna osobnosť akoby si dali pred seba závoj, cez ktorý nemôžu dobre vidieť rozmanitosť reality, a vytvorili si clonu pre overovanie právd. Stačí im ich vlastná "pravda", ich vlastné presvedčenie, ich falošná predstava, ktorú z hľadiska moci presadzujú ako pravdu aj iným. Tvoria klamlivý, virtuálny svet a čím menej sebakritiky, tým viac podliehajú svojej vlastnej hre a svojim ilúziám. Naviac, vytvoria si súbor posluhovačov, ktorí ich utvrdzujú v tom, že ich nepravda je vlastne pravdou, ich neskutočnosť skutočnosťou. Podľahnúť posluhovačovi diktuje strach. A v pestovaní strachu máme skúsenosti aj na strane výrobcov strachu, aj na strane prijímateľov tohoto pôsobenia.

Psychológ A. Beck načrtol niekoľko spôsobov, ako sa dostávame k falošným predstavám, formám myslenia. Môže ísť o to, že nadmerne a nekriticky zdôrazňujeme svoje úspechy, genialitu, neomylnosť a to vytvorí predstupeň pre hru na virtuálny svet. Ďalším spôsobom je filtrovanie informácií - vyberáme a zdôrazňujeme tie, ktoré nám pomáhajú vytvoriť neskutočný svet našich snov, blokujeme tie informácie, ktoré nám tento svet chcenia rozbíjajú. Zveličujeme svoje úspechy, minimalizujeme neúspechy. Vyhýbame sa situáciám, kde by náš svet lží mohol utrpiet’ trhlinu, ranu.
Ďalší významný psychológ, S. Kratochvíl načrtol, čo treba v takýchto situáciách robiť - ako rozbiť virtuálny svet gamblerov. Hovorí o štyroch krokoch:
1. poznať, že daná predstava nás vedie do ťažkostí,
2. podrobiť túto predstavu logickej kritike,
3. zreteľne označiť tieto predstavy za falošné, nežiadúce,
4. proti falošným predstavám postaviť vecne správnu predstavu.
Toto všetko urobiť vlastne znamená zrušiť závislosť na hre a dokázať aj tvoriť v zmysle práce. To znamená zrušiť falošnosť predstáv virtuálneho sveta a snažiť sa o skutočný život a skutočnú realitu. To znamená tiež prekonať tendenciu nečinnosti, rezignácie a lenivosti, to znamená prekonať seba, aby kvalita života nebola naplnená falošnými hrami o falošných skutočnostiach."


14.
označiť príspevok

Shagara muž
   22. 8. 2018, 10:41 avatar
12,....A uvedomuješ si,že práve RKC diktátorským/autoritatívnym/ spôsobom presadila svoje "pravdy" a prenasledovala a zabíjala oponentov? Už aj z tohto dôvodu by som nikdy neveril v jej "pravdu"! Určite by som ju preskúmal a vyvodil z toho príslušné kroky. Ja som tak aj urobil.
Ten záver platí aj na poznanie pravdy. Pretože veľa kresťanov žije v ilúzií, a vo svojom zdedenom ,virtuálnom svete. Veria niečomu,čo nikdy "nepodrobili logickej kritike",.....nepochopili ,že ich náboženstvo ich "vedie do ťažkostí",.......tiež nespoznali ,že veria "niečomu falošnému",.....lebo ich cirkev im nepredložila nikdy "správnu predstavu"!

---------------------------------------------------
Situácia v dnešnom svete je toho viac ako dôkazom. Z "kresťanstva" sa stal iba zvyk,náboženský folklór,.....a nie spôsob života!


16.
označiť príspevok

Krištof
   22. 8. 2018, 12:39 avatar
Pravda nie je závislá od toho, či sa presadzuje autoritatívnym alebo miernym spôsobom. Napr. ak by niekto autoritatívne presadzoval, že 2+2= 4, bola by to aj tak pravda a nie lož. A keby niekto mierne šíril, že 2+2= 15, ani ten mierumilovný spôsob by nedokázal urobiť z tej nepravdy pravdu. Iná vec je morálka (dobro a zlo), že mierumilovný spôsob šírenia pravdy je lepší než agresívny. Niektorí možno šírili danú pravdu (či presvedčenie) "agresívne", ale iní mierumilovne. Napr. František a Klára z Assisi alebo Tomáš Akvinský nešírili katolícku vieru mečom, skôr mierumilovne. Mimochodom z tvojho spôsobu prejavu tu nemám pocit mierumilovnosti a pravdivosti, skôr do určitej miery nátlaku či manipulácie, príp. skôr najmä zaujatosti. "Už aj z tohto dôvodu by som nikdy nemal veriť v tvoju "pravdu"!"? Spoločenstvo Jehovových svedkov nepresadzuje svoju vieru aj autoritatívne? Alebo Katolícka cirkev presadzuje svoju vieru v súčasnosti agresívne? Iste nie.

Mnohí katolíci sú intelektuáli, vedci a pod., rovnako ako i jednoduchí ľudia. Nie je dôvod na názor, že napr. tí intelektuáli nepodrobili svoje katolícke presvedčenie aj intelektuálnej analýze. Možno je to tvoj "virtuálny svet", čo ti nahovára, že nijakí katolíci vo svojom vierovyznaní nič poriadne neskúmajú napr. i podla Biblie a že ty si vo svojej viere všetko objektívne preskúmal a poznáš presne pravdu. Možno je súčasťou tej virtuálnej skutočnosti aj názor (predsudok), že je nutné veriť iba jednej kresťanskej (kvázi) verzii, lebo iba tá je vraj pravdivá a ostatné sa zásadne mýlia, sú mimo. To však na mňa pôsobí trochu "virtuálne", sektársky.
Mimochodom treba rozlišovať aj medzi pravdou (poznaním či domnelým poznaním) a morálkou (dobrom, zlom, charakterom). Lebo povedzme niekto je možno trochu ďalej od možnej najvyššej pravdy, ale jeho morálka je na lepšej úrovni než u toho, kto je azda bližšie ku tej Pravde, ale jeho morálka a charakter sú zatiaľ poslabšie. Ak to neberieme nejako sektársky, je pravdepodobné, že aj ten kvázi morálny človek, ktorý verí i vo vyššie hodnoty, sa napokon ukáže ako tatký, čo nešiel po nesprávnej ceste, pre svoje dobro (hoci nedokonalé), napriek tomu, že nevyznával alebo nepoznal pravdu tú "Pravdu", čo napr. ja alebo ty. Sama dobrá morálka spojená s vierou vo vyššie hodnoty je dobrá cesta. Život podla čistého svedomia človeka akosi zameriava na pravdu. Teda okrem v určitom zmysle odlišnosti medzi pravdou a morálkou, je zároveň medzi nimi aj spojitosť. A nie je to vždy tak, že jeden človek žije presne podla (údajne) absolútnej poznanej Pravdy a druhý sa zas absolútne mýli a žije v úplnej lži. Často je to skôr tak, že jeden je možno ku Pravde bližšie a druhý je od nej ďalej. Jedna pravda, ale rôzna vzdialenosť od nej. Napr. židia judaisti sú v tomto zmysle v inej pozícii než kresťania.

"Mnoho razy a rozličným spôsobom hovoril Boh voľakedy otcom skrze prorokov. V týchto posledných dňoch prehovoril k nám v Synovi..." (Hebrejom 1,1-2) Podla tohto sa dokonca Božia pravda prejavuje rozličným spôsobom.


5.
označiť príspevok

Scarlette žena
   17. 7. 2018, 01:19 avatar
ergo cogito, ergo sum . znamena to ze som ?
Súhlasí Krištof


6.
označiť príspevok

Krištof
   17. 7. 2018, 12:43 avatar
Myslím teda som. Prípadne cítim, teda som (sentio ergo sum) To je dôkaz existencie "ja" i existencie ako takej, pretože "ja existuje". Dôkaz existencie tvorí paradoxne aj pochybnosť o existencii, lebo tým pádom jestvuje pochybnosť


7.
označiť príspevok

Fotoon muž
   21. 7. 2018, 09:14

Príspevok bol vymazaný administrátorom.



8.
označiť príspevok

YouLove
   21. 7. 2018, 19:25 avatar
1
tak zase sa nedá popriet ze to co je biele je biele a nie čierne. realita
Súhlasí -era-, Krištof


9.
označiť príspevok

Fotoon muž
   21. 7. 2018, 19:33

Príspevok bol vymazaný administrátorom.



10.
označiť príspevok

YouLove
   22. 7. 2018, 10:22 avatar
9
hádam vedia ludia rozlisovat co je virtuál a co je realita. Aj tu sa podaktorí nedokzu preniest z virtuálu do reality. Nastáva sklamanie, virtuál je skreslený sen utociaci na psychiku.
Realita je ze exestujem vo svete ktorý vnímam, cítim, znášam a tak dalej, žijem v jeho realite.
Súhlasí Krištof


11.
označiť príspevok

YouLove
   22. 7. 2018, 10:41 avatar
9
v podstate ca clovek nevyhne vzdy tomu aby si iluzorne vytváral realitu :D


15.
označiť príspevok

Shagara muž
   22. 8. 2018, 10:46 avatar
A Pravda je Pravda, a pravdivo sa dá vysvetľovať len jedným spôsobom. Nemôžu mať pravdu tí ,čo tvrdia že peklo existuje a zároveň aj tí,čo tvrdia presný opak,teda ,že neexistuje! A podobne,.......
Preto......"musíme sa zo všetkých síl ‚vynasnažiť, aby sme sa predstavili Bohu ako schválení, ako robotníci, ktorí sa nemajú za čo hanbiť a správne zaobchádzajú so slovom pravdy‘. " 2 Tim.2:15


17.
označiť príspevok

Krištof
   22. 8. 2018, 12:58 avatar
Netvrdím, že to tak nie je. Háčik je však i v tom, že o niektorých konkrétnych pravdách resp. presvedčeniach jedna strana nedokáže presvedčiť inú stranu. Argumenty niekedy nie sú celkom jasné a jednoznačné pre dané osoby. A niekedy napr. nejde ani tak o pravdu, ale o to, ku ktorej skupine daný človek patrí a čo tá skupina tvrdí, s tým sa stotožňuje. Ale aspoň sa môžeme cvičiť povedzme v tolerancii, že - obrazne povedané - jeden je fialový a druhý zelený, čo však nie je dôvod na nenávisť, môže to byť dôvod na pestovanie tolerancie, trpezlivosti; samozrejme, pokial jedno či druhé učenie nie je agresívne, neznášanlivé. V istom zmysle je pravda alebo pravdivé aj to, čo je správne, dobré. Nezáleží iba na danej pravde, lež aj na dobre, charaktere, láske


18.
označiť príspevok

veriaci muž
   22. 8. 2018, 13:06

Príspevok bol vymazaný administrátorom.



22.
označiť príspevok

Krištof
   22. 8. 2018, 14:08 avatar
18, Myslíš si, ale... Ak to je o tom, ako som si všimol v úvode, že vraj učenie Katolíckej cirkvi nie je to správne a že správne je iba podla nejakej verzii znovuzrodených evanjelikálov či koho, tak také názory poznám dávno. Je to v istom zmysle tá virtuálna realita alebo aspoň zaujatý pohlad určitého okruhu veriacich. Tak ako kedysi v prvej cirkvi apoštoli vedení Duchom Svätým hlásali určité pravdy, tak po nich prišli ich pokračovatelia, ktorých si zvolili v rámci cirkvi vedení rovnakým Duchom Svätým a tiež hlásali pravdy viery. KKC 78: "Toto živé odovzdávanie, vykonávané v Duchu Svätom, sa volá Tradícia, pretože sa líši od Svätého písma, i keď je s ním úzko spojené. Prostredníctvom Tradície „Cirkev vo svojom učení, živote a kulte zachováva a všetkým pokoleniam odovzdáva všetko, čím sama je, a všetko, čo verí“. „Výroky svätých Otcov dosvedčujú oživujúcu prítomnosť tejto Tradície, ktorej bohatstvo prechádza do praxe a života veriacej a modliacej sa Cirkvi.“
171 Cirkev, ktorá je „stĺp a opora pravdy“ (1Tim 3,15), verne opatruje „vieru, raz navždy odovzdanú svätým“ (Júd 3). Uchováva v pamäti Kristove slová a z pokolenia na pokolenie odovzdáva vyznanie viery apoštolov. Podobne ako matka učí svoje deti hovoriť a tým aj chápať iných a komunikovať s nimi, tak nás naša matka Cirkev učí reč viery, aby nás uviedla do chápania a života viery.
857 Cirkev je apoštolská, lebo je založená na apoštoloch, a to v trojakom zmysle:
— bola a je postavená „na základe apoštolov“ (Ef 2,20), svedkov, ktorých si sám Kristus vyvolil a poveril misijným poslaním;
— s pomocou Ducha Svätého, ktorý v nej prebýva, chráni a odovzdáva ďalej učenie, zverený poklad, zdravé slová, ktoré počula od apoštolov;
— až do Kristovho návratu ju apoštoli neprestajne učia, posväcujú a spravujú prostredníctvom tých, čo po nich nastupujú v ich pastierskom úrade: prostredníctvom kolégia biskupov, „ktorému pomáhajú kňazi, v jednote s Petrovým nástupcom a najvyšším pastierom Cirkvi“:
„Večný Pastier, ty neopúšťaš svoj ľud, ale prostredníctvom svojich svätých apoštolov stále ho chrániš. Aj naďalej ho opatruješ pod starostlivým vedením tých, ktorých si ako zástupcov svojho Syna ustanovil za duchovných pastierov.“

Vezmime si napr. príklad Ulfa Ekmana a jeho manželky, ktorí boli predtým tiež známymi znovuzrodenými evanjelikálmi a po rokoch predsa prešli do Katolíckej cirkvi, hoci pôvodne mali voči rkc predsudky. Potom pravdu rkc uznali, ale keď do nej prešli, nestali sa nejakými neznášanlivými sektármi, ktorí by hlásali, že iba ich viera je tá správna a ostatné sa úplne mýlia. To im dáva akési morálne odobrenie, že sú na správnej ceste. Tí, ktorí tvrdia, že iba ich poňatie je evidentne to správne a ostatní žijú v nejakom údajne démonskom omyle, pôsobia akosi čudne, nedôveryhodne

www.tvlux.sk Tento odkaz smeruje mimo DF.sk


19.
označiť príspevok

Shagara muž
   22. 8. 2018, 13:22 avatar
17,....Argumenty sú viac ako jasné. Keby si študoval s JS systematicky ,tak to pochopíš. Aj Ježiš to vie, a nenechal nás v tom aby sme mali nejaké pochybnosti. Práve naopak,....pochybovačov neprijíma,odmieta.
..........................
A tvoj záver je chybný úplne,aj ked som za toleranciu a podobne ,ako som už písal.
Ale ak presne nepoznáš pravdu ,tak nemôžeš mať ani "pravú lásku,pravé dobro,charakter"!
To sú spojené nádoby. Nepovedal Ježiš ,že len "trochu kvasu nakvasí celé cesto"? Teda,že trochu nesprávneho učenia pokazí celé učenie!? Skús narušiť vo fyzikálnom vesmíre jednu veličinu len malým spôsobom a život na zemi bude nemožný ,alebo veľmi ťažký. To platí aj v duchovnom svete. Uvediem príklad z Písma pre toto moje tvrdenie....... „O toto sa stále modlím, aby sa vaša láska ešte viac a viac rozhojňovala presným poznaním a plnou rozlišovacou schopnosťou.“" (Filipanom 1:9)
Pozri aj Matúš 15:3-9, Rim.10:2 a podobne.


20.
označiť príspevok

veriaci muž
   22. 8. 2018, 13:31

Príspevok bol vymazaný administrátorom.



24.
označiť príspevok

ardzun muž
   22. 8. 2018, 19:54

Príspevok bol vymazaný administrátorom.



25.
označiť príspevok

veriaci muž
   22. 8. 2018, 19:59

Príspevok bol vymazaný administrátorom.



26.
označiť príspevok

Grofik šrobik muž
   22. 8. 2018, 20:01 avatar
25/ Veriaci chod si vylepsit realitu nejakou modlitbickou ku jeziskovi!!!!hahhah


21.
označiť príspevok

Shagara muž
   22. 8. 2018, 13:42 avatar
To akoby si tvrdil,že 1+1+1=1. Takú logiku neakceptujem. Láska je láska a nie nenávisť. Dobro je dobro a nie zlo,....a jediný Boh je jeden Boh a nie trojhlavý drak! Tým je satan,tan máva obvykle tri hlavy. A tak už vieš kto stojí za trojicou. A ver Ježišovi ,že je "menší od Otca". On to tvrdil a vedel čo hovorí! A on nemal alzheimera a ani nezabudol na chvíľu ,že je Všemohúci Boh. On nikdy nim nebol. Boh je nesmrteľný,nehmotný/Večný Duch/,....a to Ježiš nebol. Aj keď dnes už je. Ježiš zomrel a bol tri dni mŕtvy!


23.
označiť príspevok

Krištof
   22. 8. 2018, 19:53 avatar
Dá sa na to pozrieť aj inak: Písmo hovorí, že Boh je láska (1Jn 4,8). Láska je vzťah medzi dvoma a viacerými osobami. Preto Otec, Syn, Duch sv., a nie iba jedna osoba Boha. Láska predpokladá dve a viac osôb.
Alebo Písmo napr. hovorí, že Otec poslal Syna za Spasiteľa sveta. (1Jn 4, 14) Ako by mohol byť Otec Otcom keby nemal vždy Syna? Otec je Otcom vzhľadom na Syna. A keď sú dvaja, môže byť i traja s Duchom sv., ako sa podla Písma a výkladu niektorých cirkví verí. Podla RKC je pre nás Boh Otcom ako celá Trojica (celá Trojica je pre ľudí Stvoriteľ), teda nielen prvá osoba Otec. Prvá osoba je Otcom vo vzťahu k druhej osobe, k Synovi. Ježiš totiž zjavil, že Boh je „Otec“ aj v mimoriadnom zmysle: nie je Otcom iba ako Stvoriteľ, ale je večne Otcom vo vzťahu k svojmu jednorodenému Synovi, ktorý je večne Synom iba vo vzťahu k svojmu Otcovi: "Nik nepozná Syna, iba Otec, ani Otca nepozná nik, iba Syn a ten, komu to Syn bude chcieť zjaviť" (Mt 11, 27). Ježiš ako vtelený Syn na zemi bol aj človekom, mal ľudskú prirodzenosť ako ostatní ľudia, ale i božskú prirodzenosť. Tým pádom bol možno menší ako Otec, ale zas keď je aj jeden človek menší než iný človek alebo má nižšiu funkciu, stále sú obaja v podstate ľudia. Ján 5: "Lebo ako Otec kriesi mŕtvych a oživuje, tak aj Syn oživuje, koho chce. A Otec nikoho ani nesúdi, ale všetok súd odovzdal Synovi, aby si všetci ctili Syna tak, ako si ctia Otca."
Ježiš na zemi s prirodzeným ľudským telom nebol nesmrtelný (prirodzené telo je smrtelné napr. vzhladom na prvotný hriech). Ale Syn ako taký je nesmrtelný, Syn nezomrel. Vieme z Biblie, že Ježiš ako Syn pred vtelením na zem existoval ako duchovná bytosť u Boha. A táto jeho stránka zrejme nezomrela. Napr. podla RKC to nie je tak, že keď sa Syn vtelil a prišiel na zem ako Ježiš, že v Trojici u Boha prestal existovať. Podobne ani keď bol Duch Svätý zoslaný ľuďom, neprestal existovať v rámci Boha (Trojice) v nebi. Boh môže byť tu i tam: Syn mohol byť v Ježišovi na zemi, ale i v nebi v Bohu. "Lebo chlapček sa nám narodil, daný je nám syn, na jeho pleciach bude spočívať vláda a jeho meno bude Obdivuhodný radca, Mocný Boh, Večný Otec, Knieža pokoja." (Iz 9,5) "Na počiatku bolo Slovo a Slovo bolo u Boha a to Slovo bolo Boh. ... A Slovo sa telom stalo a prebývalo medzi nami. A my sme uvideli jeho slávu, slávu, akú má od Otca jednorodený Syn, plný milosti a pravdy." (Jn 1,1,14)

Ale toto o Trojici je určitá "vierouka", ktorá aj keby bola niekomu zjavená, predsa len by nemal evidentné dôkazy k tomu pre iných, ktorí napr. majú inú vieru. Takže by som to nikomu nevnucoval, pokial sám nechce to nejako preskúmať či prijať. Prijímajú to trinitári a odmietajú unitári


27.
označiť príspevok

lovelydreamer žena
   12. 9. 2018, 12:39 avatar
váš príspevok

Pridávať príspevky môžu iba zaregistrovaní účastníci fóra.

Som zaregistrovaný

nick: heslo:
zostať trvalo prihlásený    
Nie som zaregistrovaný

Vaša prezývka:  

Po zaregistrovaní budete automaticky presmerovaní do tejto témy.

najnovšie príspevky na celom fóre

dnes, 15:17,  Lepšia baba Vanga, než Mesežnikov, Sorosova opička. *21
dnes, 15:13,  Bubaci *13*13*13
dnes, 15:12,  Harabin sa v tejto kampani zničí sám samodeštrukciou
dnes, 15:11,  Napríklad rok 1968 tam sa jednalo o ľudí a totalitna vláda nemusela ovladáť vôbec nič...
dnes, 15:09,  Ale veď to nie je tajné kolko financí i od koho prišlo Čaputovej na účet . Tajné to...
dnes, 15:08,  Vždy si treba predstaviť konkrétnych ľudí, lebo o nich sa jedná.
dnes, 15:07,  Napríklad silových zložiek
dnes, 15:04,  Peter ano dá sa to i tak nazvať Keď sa dozvieš od sudcu a prezidentského kandidáta...
dnes, 15:00,  Hlúpa Scarleta už zase mieša hrušky a jablká. Na futbale sa bijú fanúšikovia v celej...
dnes, 14:56,  Žiadna diktatúra nie je možná bez spolupráce istého počtu ovládaných.
dnes, 14:53,  https://slovnik.aktuality.sk/synonyma/?q=liber%C3%A1lny liberálny...
dnes, 14:52,  Totalitarizmus alebo totalizmus je v politike uplatňovanie (alebo snaha o uplatňovanie) zásady...
dnes, 14:50,  Liberalizmus stojí v protiklade s totalitou. Sloboda je podľa liberálneho presvedčenia...
dnes, 14:50,  10. To mne netreba potvrdzovať. Ja som sa pýtal, že prečo sú tí Slováci takí blbí,...
dnes, 14:47,  https://scontent.fprg2-1.fna.fbcdn.net/v/t1.0-9/75572112_426718887993081_5931722458548666368_n.jp...
dnes, 14:45,  Nočný vlk je tak zanietený a ani si nevšimne, že zdiela z webu parodujúceho tradičné...
dnes, 14:44,  a ešte si niečo prečítaj o Scampii, tak desat dvadsat rokov dozadu az do dnes. brloh...
dnes, 14:43,  Soros financoval Via Iuris cez Open Society Fund. Do kampane nezasahoval. *21
dnes, 14:42,  Harabinov kámoš....no čo, zradil svojho kamaráta, lebo chce byť aj sudcom, aj prezidentom a...
dnes, 14:41,  LEN KAMARÁT... Dávno pred všetkými tými gorilami a threemami už mal Pištík svoje...
neprehliadnite
df.sk na Facebooku
vyhľadávanie
 
Čo si nevysvetlil slovami, palicou nevyjasníš.
Prevádzkuje df.sk | TOPlist
(131 937 bytes in 0,447 seconds)