1
|
Chcem sa spýtať, čím to je, že z manželstva (alebo z dlhodobého partnerstva) sa rokmi vytratia city...ľudia sa prestanú ľúbiť, bozkávať, držať sa na ulici za ruky... u čerstvých zaľúbencov vidíme prejavy lásky často, ale prečo nie aj napr.u štyridsiatnikov? Cítia to ako hanbu, ukázať svoje city (najmä na verejnosti - napr.pohladením, držaním sa za ruky?)? Veľmi sa toho bojím, zaujímalo by ma, prečo to tak je. A prečo, keď sa človek nemôže zaručiť za svoje city (neviem zaistiť, že to, čo cítim dnes, budem cítiť aj o 10 či 20 rokov), sa vlastne ľudia berú a potom rozvádzajú? Kde a kedy a prečo sa strácajú city, aj ten najvznešenejší menom "láska"???
|
 |
|
4
|
|
|
1. 04.06.2007, 15:32
Chcem sa spýtať, čím to je, že z manželstva (alebo z dlhodobého partnerstva) sa rokmi vytratia city...ľudia sa prestanú ľúbiť, bozkávať, držať sa na ulici za ruky... u čerstvých zaľúbencov vidíme prejavy lásky často, ale prečo nie aj napr.u štyridsiatnikov? Cítia to ako hanbu, ukázať svoje city (najmä na verejnosti - napr.pohladením, držaním sa za ruky?)? Veľmi sa toho bojím, zaujímalo by ma, prečo to tak je. A prečo, keď sa človek nemôže zaručiť za svoje city (neviem zaistiť, že to, čo cítim dn...
▲
06.06.2007, 11:17
|
Myslím si, že lidé si více váží toho, co je jim vzácné, toho, o co můžou ze dne na den přijít, co je příliš pomíjivé než aby jim to mohlo zevšednit....spousta lidí si neuvědomuje že už samotný život je jedna velká nejistota, což je najednu stranu pozitivní, protože to znamená, že většinu věcí můžeme změnit, nebo přinejmenším ovlivnit....manželství se zdá jako taková jistota, když s člověkem žijeme, vídáme ho každý den a neoživujeme vztah novými a novými zážitky, zevšedníme si, přestaneme si vážit chvilek, kdy můžeme být s milovaným člověkem, protože jsme s ním pořád, málo lidí si bohužel uvědomí že svět je jedna veliká nástraha a manželství jako takové není vůbec žádná jistota toho, že s daným člověkem zůstaneme napořád...mám vztah, o kterém bohužel vím, že nemá budouctnost, časem to prostě budeme muset skončit:-(Děsím se té myšlenky, mám strach a nechci zažít den, o kterém vím, že bude právě tím dnem D a po něm už zbydou jenom vzpomínky....v našem vztahu je ale o to více lásky, touhy a naplněnosti...jen je občas těžké živit něco, o čem víme, že nemá žádnou budouctnost....třeba jsem pesimista a ukáže se ještě nějaká šance, jak být s člověkem , kterému tolik miluji...možná ale že ta šance sebou přinese zevšednění, neúctu a ztrátu lásky...otázkou je, co je horší:-(
|
|
|
5
|
|
|
4. 06.06.2007, 11:17
Myslím si, že lidé si více váží toho, co je jim vzácné, toho, o co můžou ze dne na den přijít, co je příliš pomíjivé než aby jim to mohlo zevšednit....spousta lidí si neuvědomuje že už samotný život je jedna velká nejistota, což je najednu stranu pozitivní, protože to znamená, že většinu věcí můžeme změnit, nebo přinejmenším ovlivnit....manželství se zdá jako taková jistota, když s člověkem žijeme, vídáme ho každý den a neoživujeme vztah novými a novými zážitky, zevšedníme si, přestaneme si váž...
▲
10.06.2007, 21:22
|
preco nema buducnost? ak teda mozes povedat... zaujima ma to, lebo aj ja som vo vztahu, o ktorom som si este pred par mesiacmi myslela (a odovodnene ) ze sa budeme musiet rozist, nakoniec sa vsetko vyvrbilo inak...cisto zo zvedavosti sa pytam
|
|
|
6
|
|
|
5. 10.06.2007, 21:22
preco nema buducnost? ak teda mozes povedat... zaujima ma to, lebo aj ja som vo vztahu, o ktorom som si este pred par mesiacmi myslela (a odovodnene ) ze sa budeme musiet rozist, nakoniec sa vsetko vyvrbilo inak...cisto zo zvedavosti sa pytam
▲
12.06.2007, 16:04
|
Teď bydlíme ve stejném městě , ale on má dostat práci na druhé straně republiky, zatímco já musím dodělat školu ve stávajícím městě, takže bychom se vídali jen o víkendech a to ještě tak každý druhý...má vztah na dálku budouctnost?Myslím si, že bychom se oba akorát trápili...třeba to zkusíme a budeme ještě nějaký ten čas spolu ve slepé víře, že to nějak skloubíme a až dodělám školu tak se k němu nastěhuju, ovšem dobře vím, že z takových snů sejde vždycky jako první, nedělám si moc naděje...
|
|
|
8
|
|
|
6. 12.06.2007, 16:04
Teď bydlíme ve stejném městě , ale on má dostat práci na druhé straně republiky, zatímco já musím dodělat školu ve stávajícím městě, takže bychom se vídali jen o víkendech a to ještě tak každý druhý...má vztah na dálku budouctnost?Myslím si, že bychom se oba akorát trápili...třeba to zkusíme a budeme ještě nějaký ten čas spolu ve slepé víře, že to nějak skloubíme a až dodělám školu tak se k němu nastěhuju, ovšem dobře vím, že z takových snů sejde vždycky jako první, nedělám si moc naděje...
▲
16.06.2007, 21:27
|
mno, tak to nie je taka tragedia...ja to poznam, s priatelom zijeme 4 roky na dialku a teraz som prave skoncila skolu a idem sa k nemu stahovat...a to sme sa spoznali v prvom rocniku. Nestracaj nadej - ak je ta laska ozaj prava a silna, vydrzi aj toto. Horsie keby ste sa mali vidiet raz za tri mesiace nez raz za dva tyzdne, nemyslis? Skuste to
|
|
|
2
|
Láska sa stráca vtedy, keď ju prestaneš brať ako dar a výnimočnosť a stane sa pre Teba všednou a nezaujímavou, každodennou a niekedy až únavnou. Vtedy Ťa LÁSKA opustí a počká, kým nájdeš zase jej výnimočnosť. Žijeme v takej uponáhľanej dobe, že si nestíhame povedať ľúbim Ťa🙂
|
|
|
3
|
my sme sa za ruky napr.nedrzali nikdy..... a laska sa vytrati asi preto lebo nemaju na nu cas..nemaju na seba cas...
|
|
|
7
|
myslim, ze je to individualne i ked nepopieram - u vacsiny parov zrejme naozaj lasku nahradi zvyk. Aby sa tak nestalo ale musia chciet obaja , nie iba jeden. Cakat vsak ze po 20tich rokoch spolocneho spoluzitia,ktore urcite vyzaduje vela kompromisov z oboch stran bude vztah rovnako vasnivy ako na zaciatkku by bolo naozaj naivne. Laska moze pretrvat, dokonca i vasen len v inej podobe a intezite. Po mnohych zivotnych skuskach moze i zosilniet, takze rozhodne netreba hadzat flintu do zita.
|
|
|
9
|
nemyslim si, ze by to bolo preto, ze niekto nieco vyvedie a nepovie to. ludia sa nemusia nikdy podviest a nikdy toho druheho nesklamat nejako a proste to skonci, vsetky tie pekne pocity. inak moji rodicia sa strasne lubia, stale si daju pusu, ked sa rano lucia a tak :o). su spolu asi najmenej 26 rokov, neviem presne. ale ocino nasiel maminu tiez az na druhykrat. tak si myslim, ze to nemusi byt take strasne. a inak tomu vztahu na dialku by som dala sancu :o)
|
|
|
|
