Řím. “Často se musím sám sebe ptát, zda Západ chápe či nikoliv. Uvědomují si západní vlády, že končí přítomnost křesťanů na Blízkém východě?“ Tyto otázky si klade apoštolský vikář syrského Aleppa. Mons. Giuseppe Nazzaro, OFM, v tomto týdnu krátce navštívil Řím a poskytl rozhovor italskému zpravodajskému portálu PiccoleNote.
Ti, kdo hovoří o šťastném soužití náboženských komunit před vypuknutím války, mají pravdu, zdůrazňuje italský biskup a vypráví: Před nástupem Assadova otce jsem měl stále za zády tajnou policii a musel jsem zemi opustit. Za vlády obou Assadů nastaly výrazné změny. Mohli jsem se klidně pohybovat po ulicích dlouho do noci a bez jakéhokoliv omezení jezdit po celé zemi. Vládla svoboda a vzájemný respekt. V květnu procházela Aleppem procesí, na která se muslimové dívali zvědavě, avšak uctivě. O vánocích a velikonocích nám přicházeli přát islámští vůdci a my jsme přání opětovali v závěru ramadánu. Všichni měli stejná práva, ve vládě byli křesťanští ministři.
Současný ministr zahraničí je křesťan, podotýká apoštolský vikář syrského Aleppa a povzdechne si: Pak na vlně arabského jara, působícího všude jen zmatek, přišla revoluce. Každému, kdo byl ochoten na náměstí křičet proti Assadovi, bylo vypláceno 10 dolarů. A dalších deset navrch za každého kamaráda, kterého přivedl s sebou. Když někdo sehnal dvacet lidí, vydělal si průměrný měsíční plat.
Syřané prý nebyli spokojeni s Assadovým režimem, pokračuje biskup Nazzaro, v jaké zemi ale lid nekritizuje svou vládu? Většina národa stála a stojí za Assadem. V tom, co se tvrdí, je hodně smyšleného – např. báchorka o uplatňování stanného práva v Sýrii, o režimním omezování svobody ve stavu nebezpečí. Jsou to možná staré zákony, které ale nikdy nebyly aplikovány.
Západ chce údajně zavést v Sýrii demokracii. Jakou demokracii? Máme ji snad v Itálii a jinde?, dotazuje se apoštolský vikář. Začalo se válkou v Afghánistánu, pak přišel Irák, na to Libye… Kde však rozkvetla nějaká demokracie? Domnívám se, že jediným důsledkem tohoto „exportu demokracie“ je nesmírná devastace a pokračující mizení křesťanů z blízkovýchodních zemí, říká Mons. Nazzaro a upozorňuje: V Bahrajnu vládne sunnitská menšina šíitské – téměř bezprávné – většině. Již delší čas tam dochází ke střetům a represím, nikdo o tom však nemluví. V Saúdské Arábii nepožívají šíité a křesťané žádných práv. Západní společenství však „vyváží“ svou demokracii pouze do Sýrie, uzavírá italský biskup a vrací se do svého sídelního města Aleppa: Před osmi devíti měsíci válka dorazila i k nám, protože obyvatelé města neprotestovali proti Assadovi. Teď manifestují, avšak proti oběma stranám konfliktu, aby už byl klid. Bohatí Aleppané odešli a chudí přišli o všechno. Katolická církev se snaží pomáhat, jak může; místní jezuitská jídelna vaří pro 8000 lidí denně. Všechny křesťanské i muslimské komunity pomáhají obyvatelům nehledě na náboženské rozdíly. Převládá bratrství, které je starobylým rysem této země, zdůrazňuje biskup Nazzaro. Vzápětí odsuzuje zločinný způsob financování povstaleckých jednotek – únosy chudých lidí, za které je požadováno nereálné výkupné.
Navzdory materiálnímu nedostatku apoštolský vikář nepomýšlí na odchod z Aleppa. Vzbuzuje to údiv, říká. Pán nám ale neřekl, že se máme zařídit v pohodlí. Jsme v Sýrii, abychom hlásali Krista příkladem a svědectvím. Také sv. František nevybízí k dlouhém kázání, nýbrž ke svědectví prostotou vlastního života, uzavírá biskup Giuseppe Nazzaro, člen františkánského řádu, v rozhovoru pro internetové zpravodajství PiccoleNote.
Zdroj:
odkaz
Katolicka cirkev si snazi umyvat rucky? V poslednej dobe som cital mnoho cirkevnikov vyjadrovat podobne nazory... Zeby vedeli vopred o pade zapadnej mocnosti a tak si pripravuju cisty stit pre spolupracu s novymi panmi sveta??
